pátek, 10. říjen 2003

Hudební rozptýlení z Londýna

Napsal(a) 

Hudební rozptýlení z Londýna Hudební rozptýlení z Londýna

Světově proslulý soubor Florilegium přijel na letošní festival s programem sestaveným z vokálních i instrumentálních komorních děl anglického baroka. Během večera se střídaly polohy lehčí a vážnější, vedle rafinovaných groundů zazněly taneční suity, ale např. i variace na populární píseň John come kiss me od Thomase Baltazara, v němž naplno zazářila houslistka Kati Debretzeni . Poněkud méně výhodnou pozici měl umělecký vedoucí souboru Ashley Solomon , který během večera střídal zobcové flétny. Výsledný dojem nebyl bohužel vždy adekvátní jeho brilantní hře z důvodu problematické akustiky sálu, jinak zcela okouzlujícího svou bohatou iluzivní freskovou výzdobou. Ideální zvuk mělo sólové cembalo, a tak lze jen litovat, že James Johnstone ve velkém groundu e moll Johna Blowa neudržel zcela potřebnou koncentraci - málokdy se českým posluchačům naskytne možnost slyšet interpretaci této krásné skladby. Problémy s akustikou se dotkly i vokálních čísel, v nichž se představila sopranistka Julia Gooding . Známá Purcellova píseň Music for a while např. poněkud trpěla příliš silným zvukem continua; v následujícím čísle, expresívní duchovní písni Lord what is men , byly zase někdy příliš velké kontrasty dynamické. Postupně byl ale akustický prostor "ohledán" a opanován a Celladon Cantata od Williama Crofta (s flétnou) na závěr první poloviny večera vyzněla již velmi dobře. Julia Gooding si získala publikum především svým prostým, ale přitom velmi sdělným projevem a vytříbenou ornamentikou. Zcela úchvatná byla v jejím podání píseň Find me a lonely Cave od Johna Ecclese v druhé polovině koncertu. Violoncellistka Jennifer Johnstone , po celý večer okouzlující svým dynamicky tvárným a měkkým tónem, zde využila formální struktury skladby, zčásti vystavěné na principu groundu, a různým způsobem hry citlivě odstiňovala jednotlivé části písně, v níž Julia Gooding vytvořila dokonalou iluzi opuštěné nymfy naplněné smrtelně hlubokým žalem. Nadšené publikum si po Večerním hymnu Henryho Purcella vyžádalo dva přídavky: zazněla koncertní árie od Thomase Arneho a výtečně provedená volná věta z Telemannova pařížského kvartetu č. 12, který v nejednom posluchači evokoval tóny Smetanovy Vltavy. Hle, jak různými způsoby může hudba "spojovat národy"... (mn)

Marc Niubo

Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.