Vzhledem k tomu, že Johann Sebastian Bach u nás patří už velmi dlouho mezi autory stejně uctívané, jako hudebním provozem systematicky zneužívané, mohlo by se zdát, že se dnešní posluchač z této strany už žádného překvapení nedočká. A přece: provedení Bachovy adventní kantáty Schwingt freudig euch empor, BWV 36 a kantáty Jauchzet Gott in Allen Landen, BWV 51 , na předposledním letošním koncertě cyklu Hudební most Praha-Drážďany (České muzeum hudby, 27. 11.) bylo natolik strhující, že se tento večer zařadil mezi nezapomenutelné. V provedení souboru Collegium 1704 , řízeného Václavem Luksem , spěchaly obě skladby lehce a zdánlivě závratně rychle kupředu, ačkoliv koncert jako celek ve skutečnosti trval bez přestávky dvě hodiny; dvě instrumentální vložky – cellový a hobojový koncert Carla Philippa Emanuela Bacha z tohoto času zabraly každá maximálně dvacet minut. Současný trend provádění Bachových skladeb v malém obsazení tu znova potvrdil své přednosti – vedení jednotlivých hlasů je téměř vizuálně zřetelné, hlasové a nástrojové skupiny se vzájemně nekryjí, každý barevný odstín zůstává jasný. Collegium 1704 a jeho vokální ansámbl Collegium Vocale 1704 jsou soubory, sestavené ze špičkových hudebníků, a na úrovni jejich výkonů je to znát. V obsazení, v jakém oba soubory pracují, je bez problémů možné sestavit vokální a instrumentální soubor, kde všichni hudebníci (ve stylu doby vzniku skladeb) zpívají a hrají jak sólové, tak tutti části; provedení pak působí naprosto autenticky. Vokální sóla byla v tomto případě svěřena v první Bachově kantátě Doře Pavlíkové a Barboře Sojkové (soprán), Markétě Cukrové (alt), Jaroslavu Březinovi (tenor) a Tomáši Královi (bas); Dora Pavlíková zpívala sólový part také ve druhé kantátě, kde spolu s ní vystoupil trumpetista Hans-Martin Rux . Koncertní mistryní Collegia 1704 byla v tomto projektu Helena Zemanová ; v instrumentálních číslech vystoupili jako sólisté violoncellista Petr Skalka a německá hobojistka Xenia Löffler . Že její interpretace Koncertu pro hoboj a orchestr Es dur Wq 165 Carla Philippa Emanuela Bacha bude vynikající, se dalo předpokládat. Překvapením však byl Petr Skalka; jeho podání Koncertu pro violoncello a orchestr A dur Wq 172 téhož autora bylo při veškeré objektivnosti pojednání sólového partu, které vycházelo z požadavku stylovosti interpretace, naprosto osobní – přesně v duchu způsobu, jakým skladbu koncipoval její co do svého kompozičního stylu vysoce individualisticky založený autor. Celek večera by se dal krátce shrnout slovy: modelový příklad programu, založeného na reprezentativním výběru z repertoáru starší hudby. Programu co do interpretační kvality schopného konkurence v umělecky nejnáročnějším prostředí, jak doma, tak kdekoliv ve světě.
