úterý, 26. únor 2008

Hudební fórum Hradec Králové 2007

Napsal(a) 

Třetí podzimní královéhradecký festival soudobé hudby nezklamal své věrné publikum, které si po dvou úspěšných ročnících už vytvořil. A pokud se na některý z jeho pěti koncertů na přelomu října a listopadu vypravili posluchači noví a zvědaví, ani oni nelitovali. Festival si pomalu, ale jistě buduje vynikající pověst zejména díky mimořádné dramaturgii, jejíž součástí je i volba mimořádných interpretů. Orchestrálními protagonisty byly letos opět Filharmonie Hradec Králové a Symfonický orchestr Českého rozhlasu (spolupořadatelem festivalu je Český rozhlas 3 - Vltava), pozvání k pohostinské účasti přijal Komorní orchestr Berg, Kvarteto Vítězslavy Kaprálové a sólisté Teodoro Anzellotti (akordeon), Juan José Mosalini (bandoneon), Petr Růžička (viola), Daniel Wiesner (klavír), Benjamin Jusupov (skladatel a dirigent) a další.

HFHK má vyhraněnou koncepci, která ho nicméně nikterak neomezuje - snahou představovat koncertním provozem prověřená, avšak u nás dosud z větší části z živého provedení nepoznaná díla současné světové hudby naplňuje ušlechtilé misijní poslání, nabízí někdy i neopakovatelný estetický zážitek a vzhledem k tomu, že dramaturgie je evidentně zaštítěna širokým rozhledem, výjimečnou rozlišovací schopností a nadosobním zájmem, má i spirituální přesah. Nejstarší ze sedmnácti skladeb, které na HFHK 2007 zazněly, byla Ivesova orchestrální kompozice Central Park in the Dark (1906), celkově ale byl výběr výrazně posunut směrem k aktuální současnosti: dvě kompozice, Symfonie č. 1 "Chiméra" od Lery Auerbachové a Viola-rock-tango-koncert od Benjamina Jusupova, byly v Hradci Králové uvedeny s datem světové premiéry dosud těsně za zády.

Jusupovova skladba byla součástí programu závěrečného koncertu a zároveň vrcholem festivalu. Benjamin Jusupov ji psal pro Maxima Vengerova a od jejího prvního provedení (2005) s ní oba umělci doslova objeli a stále objíždějí svět. Do koncepce díla je zakomponována pohybová exhibice sólisty - který ve skladbě hraje na klasickou violu, elektrickou violu a v poslední větě nástroj odkládá a tančí. Festival oslovil ve Francii žijícího Petra Růžičku, který do Hradce Králové přivezl vlastní, originální a - pokud se už nepodaří vystoupení zopakovat - také unikátní pojetí. K jeho realizaci přizval filmového režiséra Antoina le Bose, choreografku Johannu Levy a light-designérku Catherine Bouillot a ztvárnili kompozici jako příběh nesený hudbou - aniž by hudbu byť jen na chvíli nechali významově ustoupit. Součástí režie bylo černé oblečení všech členů orchestru (symbolizovali dav), ze kterého se už v průběhu organicky vydělili tři tanečníci. Petr Růžička hrál zpočátku připoután lanem k pódiu, posléze se odepjal, vskočil na dirigentský stupínek a vystrčil dirigenta (tady už hrál na elektrickou violu) a v poslední části spolu s Johannou Levy tančil - ale proti očekávání nikoliv tango, nýbrž moderní choreografii.

Každý koncert nabídl něco, pro co by bývala škoda jej nenavštívit (nebo si ho alespoň neposlechnout v přímém rozhlasovém přenosu). Na zahajovacím koncertě se představil legendární Teodoro Anzellotti - ve skladbách Manuela Hidalga a Salvatora Sciarrina, s nimiž Schumann-Fantasia Hanse Zendera tvořila kompaktní trojici děl charakteristických soudobým využitím staré hudby. Peter Vrábel s Komorním orchestrem Berg pro HFHK 2007 nastudoval skladby Philipa Glasse, Lepa Sumery, Alfreda Šnitkeho a Bély Bartóka. Jeden koncert byl "dámský" - na programu měl skladby tří skladatelek (Kaiji Saariaho, Julie Wolfeové a Lery Auerbachové), hrálo na něm dámské Kvarteto Vítězslavy Kaprálové a Filharmonii Hradec Králové řídila Miriam Němcová. Ve skvělém světle se uvedl i SOČR, jehož koncert byl tematicky jištěn americkými reáliemi - ve skladbách Charlese Ivese, Johna Adamse, Györgye Ligetiho a Esa-Pekka Salonena, nepochybně i díky dirigentu Janu Kučerovi, který náročný program s orchestrem nastudoval nejen profesionálně zdatně, ale dal mu i hloubku.

Všechny koncerty byly se světelným designem, což je hradecká specialita, která, jak roky běží, pozvolna nabývá smyslu, plodem spolupořadatelství královéhradecké filharmonie a Českého rozhlasu 3 byl vedle přímých přenosů všech koncertů i experimentální audiovizuální přenos po internetových linkách do pražského Divadla Talent-Illusion (a od těch, kdo ho tam sledovali, mám zprávu, že dopadl dobře).

Wanda Dobrovská

Vystudovala hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, svému oboru se věnovala na Akademii věd a také jako redaktorka hudební edice nakladatelství H&H (Nová nauka o harmonii od Aloise Háby). Specializuje se na soudobou hudbu, moderuje záznamy a přenosy koncertů, připravuje hudebně-publicistické pořady, píše články pro Harmonii nebo do Týdeníku Rozhlas. Připravuje a moderuje hudební bloky pro vysílání digitální stanice D-dur.

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.