čtvrtek, 15. prosinec 2016

Hudba nebeských výšin

Napsal(a) 

Cappella Mariana, foto Petr Dyrc Cappella Marianafoto: Petr Dyrc

Necelé dva týdny před Vánocemi (13. prosince 2016) nabídl FOK v kostele sv. Šimona a Judy svým posluchačům lákavý a svým způsobem i poměrně exkluzívní koncert, nazvaný Hudba nebeských výšin. Vystoupil na něm vokální soubor Cappella Mariana, vedený Vojtěchem Semerádem, a pianista Václav Mácha (který pohotově „zaskočil“ za onemocnělého Ivo Kahánka). Program byl sestaven výhradně z klavírních a vokálních děl Johanna Sebastiana Bacha a Arvo Pärta, dvou autorů, kteří si jsou sice časově značně vzdálení, ale jejichž hudba má i přes onu časovou propast překvapivě mnoho společného.

Z Pärtova díla zazněly sborové skladby The Deerʼs Cry, Da pacem Domine, Nunc dimittis a Magnificat, dále Dvě ukolébavky pro dva ženské hlasy s doprovodem klavíru a Partita pro klavír, op. 2. Bach byl zastoupen skromněji: klavírní Toccatou G dur, BWV 916, Preludiem a fugou Cis dur, BWV 848 (z prvního dílu Dobře temperovaného klavíru) a úvodním chorálem z kantáty Jesu, der du meine Seele, BWV 78. Sborové skladby zpívala Capella Mariana v pouhých osmi lidech (Da pacem Domine dokonce jen ve čtyřech), čímž Pärtova i Bachova hudba získala jak na intimitě, tak i na čistotě a průzračnosti. Mimořádný obdiv si zasloužila skutečnost, že všechny hlasy souboru byly dokonale barevně vyvážené – při tak malém obsazení je to téměř zázrak. Václav Mácha měl pozici trochu složitější. Kostelní akustika s dlouhým dozvukem velmi svědčí vokální hudbě, ale klavíru příliš neprospívá. Mácha je ovšem výborný pianista a s akustikou si uměl poradit. Jeho Bach byl přehledný, pevně a plasticky vystavěný, ale zároveň i poetický, zatímco v Pärtově Partitě (především v jejích rychlých větách) dokázal umělec objevit řadu překvapivě dramatických momentů. Jak čas během večera plynul a na pódiu se střídala hudba Bachova a Pärtova, stále intenzívněji jsem si uvědomoval, že všechny skladby tohoto koncertu, ať už vokální či klavírní, spojuje cosi navíc – všechny bez výjimky jako by v sobě nesly předzvěst sváteční a zjihlé vánoční atmosféry (překrásné Pärtovy Dvě ukolébavky měly dokonce přímo „vánoční“ text). A že vlastně takhle nějak by opravdu mohla znít „hudba z nebeských výšin“.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.