Hudba napříč kontinenty v olomoucké Redutě

Moravská filharmonie Olomouc připravila pro své posluchače hudební program s názvem Hudba napříč kontinenty. Koncert ze čtvrtka 7. listopadu nabídl atraktivní evropskou premiéru taiwansko-americké skladatelky Chihchun Chi-sun Lee Formosan Triptych. Z ostrova Taiwan jsme se přes Rusko (Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Des dur od Sergeje Prokofjeva) přiblížili Evropě. Po odpočinku dostala prostor skladba od Franze Schuberta Symfonie č. 9 C dur, jež dotáhla cestu lehce za Olomouc.

Taiwansko-americká skladatelka Chihchun Chi-sun Lee studovala na Soochow University na Taiwanu a následně se přesunula do Spojených států Amerických, kde úspěšně dokončila dva magisterské programy na Ohio University a následný doktorát má z University of Michigan. Lee skládá pro instrumentální soubory s tradičními asijskými i evropskými instrumenty, vokální hudbu, komorní, sólovou, elektronickou, filmovou, tudíž její záběr je opravdu široký. Navíc se jí jako skladatelce daří získávat řadu ocenění: vyhrála 1. ročník Mezinárodní skladatelské soutěže Braniborského symfonického orchestru, v roce 2015 obdržela grant Guggenheimovy nadace, předtím byla v roce 2009 jako teprve čtvrtá žena nominována na cenu Golden Melody Awards v kategorii nejlepší skladatel/ka. Dostává zakázky především od asijských (Taiwanský národní orchestr, Korejský národní orchestr, Čínský orchestr v Taipei) či amerických těles (nadace Fromm Music Foundation při Harvardově univerzitě). Její skladby již provedli například ve slavné Carnegie Hall, na olympijských hrách ve Vancouveru, na mnoho festivalech po celém světě a naposledy v olomoucké Redutě.

 , foto MFO

Její Formosan Triptych kombinuje tři různé taiwanské hudební tradice s techniky soudobé hudby. Vznikla na zakázku pro Bostonský symfonický orchestr a název odkazuje na Williama Schumana a jeho New England Triptych, Formosan je potom původní název, který dali ostrovu Taiwan Portugalci. Skladbu tvoří tři věty pojmenované poněkud stroze: I,II a III. Ústřední motiv první věty je inspirovaný domorodou melodií Pasi but but, což je osmihlasá mikrotonální píseň kmene Bunun. Skladatelka Lee nechala motiv nastoupit v dechové sekci, smyčce se přidaly ve spodních polohách, dlouhé průtahy udržovaly mikrotonální odstupy a ojedinělé kratičké běhy se ozývaly střídavě z různých sekcí, takže celkový zvuk byl velmi barevný. Harmonické vlny měly zřejmě evokovat vlny moře omývající břehy ostrova Formosa. II. věta začala lyrickou melodií inspirovanou folklórem etnika Hok-lo, přednesly ji hoboje a na ně reagovaly hudební plochy značně kontrastní, prvně například perkusionista s metličkou a následně se střídaly sekce i techniky hry. Melodie se postupně dostala do smyčců, ale byla zachována struktura odpovědí, pauza mezi nimi se postupně vytrácela, až skladba dosáhla pomyslného vrcholu, během něhož burácel celý aparát v orchestraci připomínající čínské národní orchestrální skladby. Poslední část III je inspirována etnikem Hakka a jejích nápěvů z hor a písní „bayin“. Věta byla dynamicky a rytmicky výraznější než věty předcházející, organizovaný chaos podporovaly rychlé běhy, do nichž se proplétaly prodlevy a formálně zocelovaly dílo. Závěr se obešel bez pompézní gradace a konec byl rázně utnutý.

 , foto MFO

Prokofjevův Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Des dur asi není třeba blíže představovat, má oblíbená verze je od České filharmonie pod taktovkou Karla Ančerla a s klavíristou Ivanem Moravcem, jehož byl Jan Bartoš posledním žákem a myslím si, že by se za výkon svého studenta v Olomouci nestyděl. Klavír pod Bartošovými prsty zněl krásně, možná snad jen při forte orchestru nebyl tolik výrazný, ale to je dáno samotnou skladbou a možná i akustikou sálu a mou pozicí v hledišti. Umělec klavír plně kontroloval i při dlouhých technicky náročných pasážích. Jeho hra je výrazově bohatá a má dar přenést emoční náboj skladby na obecenstvo. Bartoš vyslyšel žádost publika a jako přídavek zahrál skladbu od Leoše Janáčka, jehož kompletní klavírní dílo interpretuje Jan Bartoš příští rok v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno.

Při Schubertově „Velké“ symfonii, jež nás vrátila v čase zpět o dvě staletí, vykrystalizovala sehranost mladého taiwanského dirigenta Yu-An Changa a orchestru. Dávat šanci mladým dirigentům z ciziny je pro orchestr jakým je Moravské filharmonie Olomouc jistě pozitivní krok. V symfonii si obě strany výborně rozuměly a diváci je po zásluze ocenili.

Rád bych vyjádřil přání, aby se skladby žijících autorů staly běžnou praxí, nikoliv pouze jako koncerty mimořádných řad. Z koncertu jsem odcházel pln inspirace ze skladby Formosan Triptych, hudebně požitkářsky uspokojen z Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 Des dur a příjemně zrelaxován díky Symfonii č. 9 C dur.  Dramaturgická bohatost a promíchávání s hudbou běžného repertoáru může být pozitivně sladěná, jako tomu tak bylo na tomto koncertu.

Sdílet článek: