čtvrtek, 3. září 2009

Hudba na přelomu epoch

Napsal(a) 

Komorní řadu FOK věnovanou klávesovým nástrojům uzavřel 21. dubna koncert klavíristky Petry Matějové a německé mezzosopranistky Franzisky Gottwald . Program sestával z výběru děl J. Haydna, J. V. H. Voříška a F. Schuberta a vhodně kombinoval skladby více i méně známé. Chrámová prostora si sice vyžádala poněkud angažovanější přístup, než by tomu bylo v ryze komorním prostředí, zvuk kladívkového klavíru se však s lidským hlasem pojí velmi dobře, a tak si obě umělkyně (i díky zdviženému podiu) dokázaly poradit i s nástrahami akustiky a repertoáru dát chvílemi i jistou dávku intimity. Franziska Gottwald si získala auditorium především množstvím překrásných barevných odstínů svého měkkého a ve všech polohách dobře znělého hlasu, které našly své uplatnění nejen v Haydnově dramatické kantátě, ale i jeho anglických canzonettách a v Schubertových písních. V kantátě by recenzent uvítal větší kontinuitu recitativních ploch (ve střední části) a celkově větší jistotu a jemnost tónu ve vyšších polohách. Petra Matějová demonstrovala vzácné spojení technické virtuozity a reflektující muzikality. Voříškovo páté Improptus (z op. 7) se proměnilo v perlivou hru barev, ještě obdivuhodnější byla ovšem úvodní věta Haydnovy Sonáty C dur Hob. XVI: 48 , výborně rétoricky pointovaná; hlavním klavírním číslem večera ovšem byla Voříškova Sonáta b moll , kterou umělkyně rozezněla v celé šíři jejích bohatých výrazových rovin. Půvabnou tečku za koncertem vytvořil přídavek v podobě Schubertovy Heidenröslein . Preferovat kulatější a vyrovnanější zvuk moderního klavíru je možné, ale odlišná barevnost a plasticita zvuku, kterou nabízí dobový nástroj jsou nepřenosnými kvalitami, jak ukázal i tento koncert. Závěrem proto nezbývá než – podobně jako při únorovém recitálu proslulého klavíristy Alexeje Ljubimova – vyjádřit lítost nad poloprázdným sálem. Je to vizitka hudebních zájmů pražského publika anebo spíše propagačních strategií FOK?

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.