středa, 23. březen 2011

Hradecká tečka

Napsal(a) 

Hradecká tečka, foto FHK Hradecká tečkafoto: FHK

Posledním abonentním koncertem Filharmonie Hradec Králové sezony 2009/2010 bylo provedení Mahlerovy 9. symfonie D dur (27. 5., Sál Filharmonie Hradec Králové). Anticipací byl Mozartův Koncert pro dva klavíry Es dur K. 365 , v němž se velmi dobře zhostili sólových partů Ivan KlánskýHelena Suchárová . Nejlepší byla třetí věta, úvodní Allegro mohlo být svižnější a Andante úhozově vzdušnější.

Mahlerova symfonie, jejíž premiéry v roce 1912 se skladatel už nedožil, patří k jeho interpretačně nejchoulostivějším skladbám. Není snadné dát jasné kontury strukturálně složité partituře, melodicky spíše skromnější, tematickým rozostřením směřující k atematičnosti, zato rytmicky a tektonicky bohaté. Andreas Sebastian Weiser měl jasný názor a orchestr jej v rámci svých možností úspěšně realizoval. Výborně dopadla úvodní, zdánlivě beztvará věta, kde se dirigentem dobře motivovaní hráči snažili o co největší přesnost a zvukovou transparentnost. Příjemným překvapením byla i druhá, ländlerová věta. Měla správnou dávku lehkosti, nadsázky a ironie. V třetí větě mohl dirigent přinutit orchestr k pečlivěji vypracovaným agogickým detailům. Parodičnost této části by si zasloužila větší nadhled a odpoutání se od samozřejmého zvládnutí not. Vrcholem symfonie je obrovité Adagio, které je asi právem možné chápat jako skladatelovo rezignující rozloučení se životem. Vstupní unisono smyčců bylo ještě patřičně intenzivní, ale pak začal orchestru docházet dech a koncentrace, možná se dostavila únava, vršily se chyby a sugestivnost tohoto monolitu tak byla poněkud narušena. V závěru vzala za své (zvláště v primech) i intonace. Nicméně za dramaturgicky odvážné uvedení u nás méně hrané Mahlerovy symfonie si zaslouží hradecký orchestr uznání. A poděkování musí mířit i k auditoriu. Publikum krajského města se svou otevřeností a připraveností vyrovná metropoli. Zdravým patriotismem pak Prahu zahanbuje.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.