středa, 14. listopad 2012

Houslová událost podzimu

Napsal(a) 

Houslová událost podzimu, foto MHF Dvořákova Praha Houslová událost podzimufoto: MHF Dvořákova Praha

Vilde Frang jsem znal z několika báječných nahrávek pro EMI Classics, takže jsem s napětím očekával, jestli moje vysoké mínění potvrdí, nebo se zařadí mezi řadu zklamání. Výsledek však byl 18. 9. snem. Čajkovského Houslový koncert D dur jsem slyšel asi padesátkrát, toto bylo co se týká sólového partu to nejlepší, co jsem kdy živě zažil! Od prvního nástupu byla vládcem Rudolfina. Dokázala prezentovat v rámci standardního makrotektonického pojetí desítky zajímavě řešených detailů, oživila každou frázi, ukázala úžasný tón a neselhávající techniku; žádná nasládlost, salonnost, patetismus, naopak vášeň a nasazení. Když hrála kadenci, tak jsem se bál dýchat, druhá věta byla od ní prostě andělská, attacca nástup třetí věty avizoval obrovskou energii. Symfonický orchestr Českého rozhlasu i dirigent Sergej Smbatyan se velmi snažili, ale nestačili jí ani energií, ani přesností, občas ani tempem. Naštěstí se paní Frang nedala tak neinspirující hrou rozhodit. Ruská perla houslového repertoáru byla zarámována Berliozovým Římským karnevalem, Respighiho Římskými fontánami a Ravelovým La Valsem . Dobrý nápad, kdyby byl na pódiu například Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu a Mariss Jansons. Takto hudba víceméně nevzrušivě (a nepřesně) odšuměla. Vzpomínka na Vilde Frang však zůstala. Za její hostování zaslouží Dvořákova Praha pochvalu.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.