Houslisté v listopadu

Málokdy se podaří postavit výborné české houslisty do blízkosti dvou koncertů, na nichž lze vyslechnout šest houslových koncertů. Stalo se tak 9. 11., kdy Pavel Šporcl přednesl koncerty Dvořáka a Čajkovského za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu s Vladimírem Válkem a na koncertě Pražské komorní filharmonie pod taktovkou Bohumila Kulínského (20. 11.), kde se svým uměním předháněli Gabriela Demeterová , Ivan Ženatý , Václav Hudeček a student pražské konzervatoře Jakub Sedláček . Protože se chci vyhnout „známkované“ komparaci pěti houslistů, nezbývá než konstatovat, jak skvěle hráli všichni; dali posluchači pocit, že v této oblasti interpretace je podíl českého muzikantství na vysoké úrovni. Pavel Šporcl živě představil svou novou desku a zahrál za sebou dva z nejtěžších koncertů houslové literatury. Vynikající technika, jež je podstatou sólistovy hry, dominovala v obou skladbách. Její samozřejmé využití však dávalo i prostor pro romantický, hudebně plnokrevný interpretační postoj. Ve výsledku možno konstatovat, že Čajkovskij vyzněl uvolněněji a rozpoutaněji, s brilantním švihem a snad možno říct i prožitkem, jenž mu zatím není vždy zcela tak vlastní. V obou koncertech však musel sólista „táhnout proti“ orchestru, jenž hrál příliš razantně, zvukově tvrdě a naplno, místo aby citlivě doprovázel. Svou kvalitu a postavení na poli mladých českých houslistů však plně obhájil.

Koncert čtyř houslistů záměrně konfrontoval interprety věkově širší škály, což se úvodem ukázalo v Bachově Dvojkoncertu d moll : konzervatorista Jakub Sedláček se ujal prvních houslí a spolu s Václavem Hudečkem za doprovodu stylově malého obsazení orchestru rozehráli slavné dílo v přitažlivé zvukovosti a obsahové naplněnosti. V mladém houslistovi zraje silný jedinec s výraznou hudební představou (technicky zazářil v loňském roce v Paganiniho koncertu) a lze se jen těšit na jeho další umělecký růst. Ivan Ženatý přednesl Mendelssohnův Koncert e moll s překvapivě intenzivní rozezpívaností, ve druhé větě až vroucností tónovou i výrazovou. Jeho zralý a suverénní výkon, podložený příkladnou technickou propracovaností, vyústil v mimořádně silný umělecký zážitek. Gabriela Demeterová zahrála jedinečně Mozartův Koncert A dur : s respektem ke stylovému zařazení skladby (tuto schopnost již prokázala v mnoha svých nahrávkách staré hudby) dala dílu plnou zpěvnost, intenzitu výrazu a muzikantský naturel. Její Mozart byl sytý i křehký, perfektně technicky postavený a svým způsobem v něčem živelný. Mezi třemi muži se houslistka svým přednesem věru neztratila. Václav Hudeček již v Bachově Dvojkoncertu svým zkázněným projevem v partu druhých houslí prokázal momentální velmi dobrou připravenost, projevující se cudnou zpěvností a výrazovou přesností. V Dvořákově koncertu se uvolnil k široce koncipované stavbě a velkému výkonu, jenž byl charakterizován obrovským muzikantským zaujetím v tónu a výrazu. Pomalá druhá věta, plná intenzivně cítěné zpěvnosti, patřila ke skvělým zážitkům v jeho dosavadní kariéře. Švih a razance, jež naplňovaly třetí větu, dokazovaly, že houslista takových výjimečných konfrontací, jako na tomto koncertu, ustojí ještě řadu. Pražská komorní filharmonie se už mnohokrát ukázala jako jedinečně schopný doprovodný soubor, zvukově vytříbený a muzikantsky rovnoprávný sólistům. Pod taktovkou Bohumila Kulínského, jenž jejich schopností plně využil a jemně je cizeloval, tvořila orchestrální složka koncertů vždy svůj, každému z umělců na tělo přišitý partnerský vztah. Tato neplánovaná listopadová houslistická přehlídka se stala radostným setkáním s kvalitou českého houslového umění.

Sdílet článek: