pondělí, 31. říjen 2022

Hommage à Smetana, Kovařovic, Ostrčil

Napsal(a) 

Štěpánka Pučálková, foto Zdeněk Sokol Štěpánka Pučálkováfoto: Zdeněk Sokol

Zřídka lze vyslechnout a vidět orchestr Národního divadla, obvykle skrytý pod scénou, jak hraje nahoře na jevišti. Takto 23. 10. zazněl koncert věnovaný dílům tří osobností, které se ve funkci šéfa opery výrazně a zásadně podílely na formování její podoby. Pod taktovkou dirigenta a nového hudebního ředitele Roberta Jindry zazněly koncertní skladby Bedřicha Smetany, Karla Kovařovice a Otakara Ostrčila.

Večer zahájil Smetanův Pražský karneval. Toto dílo je pouhou úvodní částí (Introdukce a polonéza) většího zamýšleného cyklu již těžce nemocného a hluchotou postiženého génia, který do posledních okamžiků života se snažil vyjádřit hudební vesmír, znějící v jeho duši. Dopsaná část nedokončeného cyklu byla provedena 2. 3. 1884 u příležitosti Mistrových šedesátin (zemřel 12. 5. téhož roku) a vzbudila velké rozpaky. Trpící Smetana se již nemohl při psaní soustředit a partitura byla plná nepřesností a chyb. Partituru později luštil dr. J. Theier, a z jeho podnětu ji roku 1907 dopracoval Karel Kovařovic. Otakar Zich a Otakar Ostrčil později provedli další kritickou revizi partitury. Na koncertě zazněla v podobě, jak byla představena r. 1918. Dílo i dnes působí v kontextu Smetanovy tvorby nezvykle. Je zjevné, že to byla jen nepřesná skica k neuskutečněnému plátnu. Lze však i tak zaslechnout místa, věštící tóny 20. století. Jako tomu je i v Mistrově 2. smyčcovém kvartetu… Robert Jindra a orchestr složitou problematickou partituru představili v působivé plasticitě krásně nosného zvuku.

David Prachař, foto Zdeněk Sokol David Prachařfoto: Zdeněk Sokol

Balada op. 9 Otakara Ostrčila (1872–1935) na slova lidové písně Osiřelo dítě je temně znepokojivá skladba, která účinkem překonává děsivé filmové horory. Úžasně zazněla v sugestivním podání mezzosopranistky Štěpánky Pučálkové, která svým uměním i zjevem zcela podmanila uhranuté publikum. Oslnivá kněžna opery!

Následující Ostrčilův melodram op. 6 Balada česká (na slova Jana Nerudy) v přednesu Davida Prachaře na mne příliš nezapůsobil. Prachař je jistě skvělý herec, ale jeho přednes postrádal potřebnou koordinaci s frázováním a rytmem hudební partitury. Jako by četl text bez pohledu na notový záznam… škoda. Slova v melodramu vyžadují téměř stejnou přesnost jako slova v opeře.

Smetanův Blaník byl připomenutím 140. výročí premiéry Mé vlasti z 5.11.1882, provedené orchestrem Prozatímního (později Národního) divadla. Důstojné, vlastenecké reminiscence probouzející prostředí scény Národního divadla přispělo k silnému zážitku stejně, jako velmi profesionální a procítěný výkon orchestru potvrzující, že právem patří k našim nejpřednějším.

Marek Kozák, foto Zdeněk Sokol Marek Kozákfoto: Zdeněk Sokol

Karel Kovařovic (1862–1920) byl v letech 1900–1920 dalším z šéfů opery. Z jeho obsáhlého díla se dnes uvádí jen máloco. Že to je škoda, dokazuje i jeho třívětý Klavírní koncert f moll op. 6 (1887), jenž zazářil v rukou Marka Kozáka v brilantně muzikantské a technické podobě. Tento opus v takovém provedení je rovnocenný velkým koncertním kusům autorů čerpajících inspiraci z podobné hudební dimenze (např. Brahms, Čajkovskij, či Fibich). Kozák je jedním z největších talentů mladé klavírní generace, což potvrzuje každým svým vystoupením. Tvorbou tónu, frázováním a uměřenou logikou výstavby prováděného díla mi připomíná vrcholné klavírní umění jeho učitele Ivana Klánského. V interpretaci Marka Kozáka lze tento klavírní koncert považovat za jeden z vrcholných opusů české klavírní koncertantní literatury.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.