pátek, 14. říjen 2016

Hold violoncellistů památce Josefa Chuchra

Napsal(a) 

Foto Jiří Bartoň Foto Jiří Bartoň

Toto téma chci nejprve uvést trochu odlehčeně : Málokterá, a možná jediná skupina muzikantů vytváří takový solidární a spolupráce schopný kmen, jako violoncellisté. Tento jev, ač se zatím nestal předmětem studia evoluční biologie či sociální antropologie, o hudební vědě nemluvě, je hudební veřejnosti zjevný stále častěji. S nadšením hodným amateurs v původním slova smyslu se elitní jedinci příkladně semknou, a zpoza  hradby  mistrovských nástrojů mocně a působivě rozezní prostor v rozsahu od C po e2. Tento úkaz je nejen v hudební ekosféře vzácný a obdivuhodný. Předpokládá jak vzájemně vstřícnou synchronizaci a nezištné obětování komerčně lukrativních dat, tak i potlačení mocného instinktu úspěšného predátora ve snaze o vůdčí roli alfa jedince.

Tímto vším se skvěl violoncellový velekoncert, který zazněl v pondělí 10. října v sále Martinů pražské HAMU. Kolegové, přátelé, obdivovatelé a žáci velkého českého violoncellisty Josefa Chuchra tím vzpomněli jeho památku a vyjádřili mu úctu a poděkování za jeho umělecký odkaz a příklad. Prof. Josef Chuchro se narodil 3. července 1931, a zemřel 19. srpna 2009, takže uvedený koncert lze chápat nejen jako připomenutí jeho nedožitých pětaosmdesátin, ale i jako sedmé výročí jeho úmrtí.  Ačkoli čtenářům Harmonie jsou osobnost a umělecký odkaz Josefa Chuchra jistě pořád dobře v povědomí, je zde vhodné připomenout základní data a především zdůraznit jeho přínos pro českou cellovou školu a hudební kulturu. Tento významný umělec proslul nejen jako světově uznávaný a vyhledávaný sólista, ale i jako člen slavného Sukova tria. Především v polistopadové době se jako pedagog či děkan zásadně podílel na formování nové podoby hudební fakulty Akademie múzických umění. Vychoval a připravil na uměleckou kariéru množství žáků, z nichž někteří již patří mezi vrcholné interprety světové úrovně. V jeho generaci se jako opravdu světoví interpreti prosadili jen dva cellisté – on a Alexander Večtomov. Každý z nich měl jedinečný hudební interpretační jazyk. Řečeno s nadsázkou, zatímco Saša Večtomov byl spíše lyrickým básníkem, tak Josef Chuchro byl mužným rytířem.

Foto Jiří Bartoň Foto Jiří Bartoň

Koncert společně uvedli s očekávaným osobitým vtipem i obsažností profesoři HAMU Vlastimil Mareš a Jiří Hlaváč. Netradičním programem pak publikum provázel doc. Tomáš Koutník. Na rozdíl od jiných podobných akcí cellového kmene (výročí Alexandra Večtomova, Mirko Škampy ap.), celý program byl koncipován výlučně jako vystoupení komorního souboru zvíci čtrnácti violoncellistů, většinou původem sólistů, koncertních mistrů a vůbec na sobě nezávislých jedinců, z nichž jeden (Jiří Bárta) musel účast z vážných důvodů omluvit. Tuším z různých detailů, že z logistických příčin se mnozí sešli až těsně před vystoupením. Nicméně třináct Mistrů (Ondřej Cibulka, Jan Holeňa, František Host, Petr Houdek, Jan Chuchro, Tomáš Jamník, Michal Kaňka, Jan Keller, Jaroslav Kulhan, Tomáš Nývlt, Eugen Prochác, Martin Sedlák, Jan Sládeček) působilo sehraněji a přesvědčivěji, než leckterý zkušený ansámbl Musici di Guadagno. V původní (autorizované) podobě či v úpravě J. Kellera a E. Procháce zazněly skladby H. Purcella, G.F.Haendela, R. Schumanna, B. Martinů, A. Dvořáka, A. Pärta, L. Ferrera, J. Klengela a D. Funcka. Bezesporu, tento program lze těžko jindy a jinde, navíc v takové elitní sestavě interpretů, uslyšet. Stojí proto za pochvalu, že HAMU pořad nahrálo na zvukový záznam. Koncertní sál byl zcela zaplněn publikem, z velké části z řad významných violoncellistů a hudebních osobností. Hosté i interpreti se posléze sešli na besedě u neformálního přípitku.   

Věřím, že jestli pan profesor odkudsi z jiné dimenze tento koncert sledoval, tak byl určitě velmi spokojen a potěšen.

 

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.