Opera pro 21. století – to byla režijní vize debutující čtyřiadvacetileté pravnučky Richarda Wagnera Kathariny Wagner na provinční scéně rezidenčního města na Mohanu. Slavné jméno vyprodalo všechna představení a městské divadlo se stalo dostaveníčkem mnoha hudebních a společenských celebrit. Režisérka se snažila zbavit Bludného Holanďana (1. repríza, 5. 10.), silně romantického nádechu transponováním děje do drsné současnosti organizovaného zločinu. Ukázka režijní koncepce: Do omšelé krčmy vchází nejistý, unavený muž s kufrem, nápadně podobný portrétu policií hledané osoby z plakátu na oprýskané stěně. Setká se se šéfem podsvětí Dalandem a uzavírají spolu obchod. Holanďan si kupuje novou totožnost a stává se partnerem pro Dalandovu dceru. V druhém obraze vystupuje sbor v džínách a blonďatých parukách Ä la Barbie a právě takovou Barbie vytváří Daland ze své Senty. V závěru opery je Holanďan ubit basseballovými pálkami neonacistů. (Prezentace rasového akcentu je v režii velmi silná.)
Hudebně dílo kvalitně nastudoval zdejší hudební šéf Daniel Klajner . Příkladnou dikcí a krásně zabarveným, znělým hlasem se role Holanďana výborně zhostil jediný host Ralf Lukás . Ostatní role v podání místních umělců měly slušné parametry, snad s výjimkou Gilberta Maty v roli Erika. Ohlasy publika byly velmi emocionální, výkřiky bravo se mísily se silným bučením. Je třeba dodat, že mladá režisérka předvedla profesionalitu a nápaditost jednak v detailní kresbě postav, jednak vytvořila zejména pro mladé publikum přitažlivou podívanou a nabídla prostor k zamyšlení. Nyní má otevřenou cestu do světa. (Bude inscenovat Tristana v roce 2006 v Bayreuthu.)
