Hof-Musici a Caldara: Strahovský klášter útočištěm lásky

Českokrumlovský Festival barokních umění se každoročně koná v září; jeho divadelní představení mají předpremiéru v červnu v Praze. Ondřej Macek, umělecký vedoucí souboru Hof-Musici, jenž Festival barokních umění spoluorganizuje, tentokrát sáhl po opeře L’asilo d’Amore, kterou Antonio Caldara v roce 1732 zkomponoval k oslavám narozenin rakouské císařovny Alžběty Kristýny. Partitura a provozovací materiály díla jsou uloženy v archivu Gesellschaft der Musikfreunde a Rakouské národní knihovny ve Vídni, kde se rovněž nachází libreto Pietra Metastasia, vydané k prvnímu a jedinému provedení opery, které se konalo v Linci.

Opera původně vznikla pro Český Krumlov, kde nakonec uvedena nebyla, vzhledem k tomu, že kníže Schwarzenberg tragicky zemřel na lovu, uspořádaném pro císaře Karla VI., který ho nešťastnou náhodou zasáhl. Děj Caldarovy opery je situován na pobřeží Kypru. Amor tu v přestrojení za rybáře na pokyn Venuše prchá před hněvem bohů, které jednoho po druhém neuváženě urazil; ani jí nechce prozradit, kam se hodlá uchýlit. Na Venuši v jejím vlastním paláci zaútočí Pallas Athéna, Merkur, Apollo a Mars. Venuše předstírá, že sdílí jejich pocity vůči jejímu synovi, který Apollonovi ukradl lyru, lehkovážně si pohrával s Martovými zbraněmi, kazil mládež, kterou Merkur vzdělával k ušlechtilosti a vnášel zmatek mezi ctnostné mudrce, nad nimiž drží ochrannou ruku Athéna. Venuše Amora hájí – čas jistě zmírní jeho výstřelky. Na Amorovu obranu vystupuje i mořský bůh Próteus – Amor již zmoudřel, ve světle jeho lásky zkrásněly veškeré ctnosti, shromážděné v jeho skrýši: kolébce Alžběty Kristýny, jejíž den narození si vyžaduje oslavu.

Tato divadelní hříčka by se teoreticky dala provozovat kdekoliv, v moderních kulisách, jako bezvýznamná hospodská hádka nad v podstatě nicotným problémem, který šťastně vyřeší zásah selského rozumu.  Hof-Musici ji ale v Praze předvedli jako noblesní vhled do dnešku vzdáleného, barokně stylizovaného světa antiky – za použití dobové gestiky, která může mít a v tomto případě i má stejně silný účinek, jako současný jevištní pohyb (nastudovala a režírovala Zuzana Vrbová), v divadelních kostýmech, ušitých Milenou Kamlachovou v ateliéru Teatro alla moda podle návrhů Daniele Antonia Bertoliho (1677-1743), se kterými korespondují líčení i paruky, na jednoduché scéně, pozůstávající z několika židlí a pár rekvizit, na pozadí velkolepých fresek letního refektáře Strahovského kláštera.

S vynikajícím výsledkem, na kterém skvostná Caldarova kompozice měla jen částečný podíl: nastudování zanechalo velký dojem nejen hudební, nýbrž i pěvecký a herecký. Venuši zpívala Kristýna Fílová (soprán), Amora Pavla Štěpničková (alt), Athénu Jana Dvořáková (soprán), Apolla Veronika Mráčková Fučíková (mezzosoprán), Merkura Lucie Prokopová (soprán), Marta Ivo Michl (tenor), Protea Tomáš Kočan (tenor); rolí děj komentujících Géniů se ujali Vladimíra Berná (soprán), Pavel Valenta (tenor) a Marek Pavlíček (bas).

Ondřej Macek odvedl perfektní práci jako dirigent i jako dramaturg: toto teprve druhé provedení Caldarova L’asilo d’amore plně potvrdilo životnost skladatelovy jevištní tvorby a mimořádný význam jak obnovené premiéry opery, tak i uměleckého směřování souboru, který se pod Mackovým vedením systematicky soustřeďuje na novodobé premiéry neprávem zapomenutých skladeb. Bude velmi zajímavé sledovat, jaký tvar získá L’asilo d’Amore na českokrumlovském zámeckém jevišti, pro které vzniklo a kde letos konečně zazní v premiéře, odložené o dvě stě osmdesát čtyři let.

Sdílet článek: