sobota, 9. listopad 2002

Hledání souvislostí

Napsal(a) 

Letošní ročník wagnerovského festivalu přinesl především novou inscenaci Tannhäusera a s ní hned několik otazníků. Tak zejména samotná volba drážďanské verze, která na rozdíl od pozdější, tak zvané pařížské verze, je v 1. dějství stručnější a stylově srostlejší s celkem, není jednoznačným kladem. U "pařížské verze" totiž už přímý přechod předehry do bakchanálií je "modernější" a vůbec 1. akt v této verzi je nesporně hudebně i kompozičně bohatší a vyspělejší - tady se nabízí pragmatické řešení, které bylo už prověřeno: z "pařížské verze" hrát 1. akt, zbytek ponechat v původní verzi. Rovněž tak očekávaný triumf Christiana Thielemanna se jaksi nekonal. Tannhäuser odhalil meze jeho analytického přístupu k dokonalému vypracování každého taktu. U díla s geniální erupcí a vášnivým vzepětím spontánní erotičnosti i fanatického náboženského vytržení se zdá, jako by tento přístup v zárodku tlumil samotné vnitřní napětí a pak přílišná záliba v generálních pauzách pomalu hrozí stát se manýrou.

Ještě ale k režii Tannhäusera. Režisér Philippe Arlaud byl zároveň scénografem a přinesl jistě promyšlenou koncepci, zachovávající do značné míry dobový historický kolorit; monumentalizující prostor jeviště, kde se mu dařila sugestivní práce se světlem. Ovšem vlastní režisérův výklad, hledající soudobý morální pohled, spíše samotné téma díla zatemňuje. Tannhäuserův individualismus vidí režisér jako odvahu žít v pravdě, u všech ostatních chápe náboženské pojetí lásky a odmítání požitku rozkoše jako pokrytectví. Konflikt s papežem, který nepřijme Tannhäuserovo pokání, nechává zcela stranou. Relativizace konfliktu uvnitř jeho nitra činí všechny další situace a vztahy do značné míry nepřehledné, navíc bakchanále se zcela eliminovalo a výstup s Venuší připomíná manželskou hádku, tři grácie nemohou nést téma rozkoše a snaha prezentovat pěvce v čele s lankrabětem jako rozmařilou hedonistickou společnost s metresami je spíše matoucí. V takovéto morální koncepci pak zvláště dochází k rozporu s hudební charakteristikou u lankraběte a především u Wolframa - museli by to být mistři v pokrytectví. Wagnerova hudební charakteristika je však jiná, přátelský vztah k Tannhäuserovi i nenaplněný cit k Alžbětě jsou u Wolframa silné, dramaticky nosné city, třebaže v dobovém kontextu nenachází sílu a snad i statečnost je plně veřejně projevit. Ale rozhodně to není úlisný Jago, jak v nepřesvědčivém pojetí Romana Trekela vyznívá v této inscenaci.

Ostatní představení byla reprízami starších inscenací. S končícími Mistry pěvci norimberskými se zřejmě uzavřela dlouholetá režijní činnost Wolfganga Wagnera , sugestivní inscenace Lohengrina v režii Keitha Warnera dostala v Siru Andrewu Davisovi nového dirigenta a Prsten Nibelungův (dirigent Adam Fischer , režie Jürgen Flimm ) byl v některých rolích nově obsazen. Především zaujal nový Alberich Hartmuta Welkera , který až na robustní postavu splňoval v dramaticky vypjaté podobě všechny Alberichovy vlastnosti, vášně i traumata, plastickou kresbu cynismu a ponížení, neukojenou touhu po moci, měnící se v zášť a nenávist. Znaměnitě se předvedl i Olaf Bär jako změkčilý a rozpolcený Gunther. Po dlouhé době našla inscenace štíhlou a mladistvě vyhlížející Brünnhildu v Evelyn Herlitzius , která přes svou subtilní postavu zvládá dynamicky náročné party všech tří večerů Prstenu. Solidně se vyrovnala s postavou Elsy v Lohengrinovi Petra Maria Schnitzer . Z dřívějších let zopakovali a dále zdokonalili své kreace především Violeta Urmana (Sieglinde), Linda Watson (Ortrud), Peter Seiffert (Lohengrin), Robert Holl (Hans Sachs), Andreas Schmidt (Beckmesser), Robert Dean Smith (Siegmund), Graham Clark (Loge a zejména Mime v Siegfriedovi ) a Jean-Philippe Lafont (Telramund). Z Tannhäusera k nim přibyli ještě Ricarda Merbeth jako podmanivá Alžběta, Barbara Schneider-Hofstetter jako panovačná Venuše a Kwangchul Youn (lantkrabě Hermann). Kupodivu Glenn Winslade byl jako Tannhäuser při všíobdivuhodné výdrži až příliš jednotvárný.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.