čtvrtek, 17. leden 2019

Händelův Saul s Plachetkou a Schollem

Napsal(a) 

Adam Plachetka, Andreas Scholl, foto Jana Šuplerová Adam Plachetka, Andreas Schollfoto: Jana Šuplerová

Oratorium Saul německého skladatele Georga Friedricha Händela zaznělo poprvé 16. ledna 1739 v londýnském Královském divadle. Ve středu 16. ledna 2019, tedy přesně o 280 let později, rozezněla koncertní verze v podání Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka sál brněnského Besedního domu. V roli krále Saula se představil basista Adam Plachetka, Davida ztvárnil kontratenorista Andreas Scholl, Saulova syna Jónathana tenorista Krystian Adam, Saulovu starší dceru Mérab interpretovala sopranistka Natalia Rubiś, jeho mladší dceru Míkal sopranistka Kristýna Vylíčilová a velekněze zpodobnil tenorista Tadeáš Hoza. Ve vedlejších rolích se představili Jiří Miroslav Procházka, Jakub Kubín, Lukáš Hacek a Martin Vacula.

Händelovo tříaktové oratorium vychází ze starozákonního příběhu o králi Saulovi, jehož obdiv k hrdinnému Davidovi – přemožiteli filištínského obra Goliáše – se postupem času mění v hořkou závist a v rozhodnutí nic netušícího reka usmrtit. Libreto zhotovil Händelův přítel a patron umění Charles Jennens, který se stal autorem textu také u několika dalších skladatelových děl – jmenovitě především u Mesiáše. Jennensův cit pro výstavbu děje a neobvyklý jazykový talent tvořily uměleckou symbiózu s kompozičně vybroušeným a bohatým hudebním jazykem Georga Friedricha Händela. Právě v hudebních prostředcích zachází Händel na svoji dobu nečekaně daleko, v Saulovi se totiž objevuje celá řada nezvyklých hudebních interludií. Kromě sólového výstupu harfy v podání Kateřiny Ghannudi a několika virtuózních pasáží varhan – v případě koncertního provedení se jednalo o varhanní pozitiv – interpretovaných Markem Čermákem, zaujal Händel své současníky například výrazným užitím barokních trombónů, a především zcela ojedinělým a přímo pro účely oratoria vzniklým hudebním nástrojem carillonem, připomínajícím současnou celestu. Bohatost instrumentace sloužila skladateli především k zdůraznění asociací vycházejících z textu, a tak se například harfové sólo stává Davidovou hrou kladoucí si za cíl obměkčit zachmuřené vladařovo srdce.

Natalia Rubiś, foto Jana Šuplerová Natalia Rubiśfoto: Jana Šuplerová

Pro ztvárnění ústředních dvou postav oratoria se souboru Czech Ensemble Baroque podařilo zajistit si hvězdy světové operní scény. Českému publiku blízký basista Adam Plachetka se zhostil role prchlivého panovníka Saula, jehož závist v konečném důsledku předznamená jeho vlastní zkázu, a německý kontratenorista Andreas Scholl ztvárnil lidem milovaného Davida, hrdinného válečníka a terč králova hněvu. O tom, že oba zpěváci patří ke špičkovým interpretům, utvrdily posluchače již jejich první výstupy. Andreas Scholl ve své první árii O King, your favours with delight dosáhl melodického vrcholu bez výraznějšího vypětí sil a s jasným intonačním přehledem – bylo zřejmé, že ambitus zpěvákova hlasu sahá mnohem výš. Pozoruhodná byla také Schollova práce s dynamikou a melodií – zpěvák zdobil důležité tóny árií postupným rozvibrováním a přechodem od velmi tichého piana k výraznému mezzoforte, nejpůsobivější však byly dlouze držené tóny s neochvějnou přesností intonace a sametovou barvou hlasu. Adam Plachetka se prezentoval zvučným, statným a srozumitelným basem, pochvalu si zaslouží především precizní dikce a důkladné následování textu – Plachetkův Saul byl majestátní, vášnivý, záludný, nenávistný, ale i zlomený a zpytující, ve všech polohách však uvěřitelný a ani jemu není z intonačního hlediska co vytknout.

Kristýna Vylíčilová, Andreas Scholl, foto Jana Šuplerová Kristýna Vylíčilová, Andreas Schollfoto: Jana Šuplerová

Výrazem zaujal také představitel Saulova syna, tenorista Krystian Adam, který interpretoval Jónathanovu mladickou bojovnost a oddanost příteli s bezmála horlivým nasazením. Také výraznější vibrato se k postavě hodilo, a ještě více umocňovalo rozkol citů a povinností postavy. Po mírně nejistém úvodním výstupu sopranistky Kristýny Vylíčilové v roli mladší dcery Míkal, kdy části slov zanikaly pod přídechy, se její zpěv rapidně zlepšil a s lehkostí interpretovala i náročné částí. Působivý byl především její jemný duet s Andreasem Schollem, kde bylo patrné, jaké množství pozornosti si zpěváci navzájem věnují a jak bedlivě si hlídají, aby se rytmicky ani dynamicky neodpojili jeden od druhého.

Natalia Rubiś v roli starší dcery Mérab byla zpočátku také mírně nejistá a některé drobné intonační výkyvy jí zůstaly až do konce představení, podobně jako v případě Kristýny Vylíčilové se však i u Natalie Rubiś výkon o několik řádů zlepšil, a obzvláště její rozčarování z nechtěných vdavek nepostrádalo potřebnou „šťávu“. Problematická byla občas její výslovnost angličtiny, která byla místy nezvykle tvrdá a neznělá. Tento nešvar se projevil především v árii What abject thoughts a prince can have. Povedené interpretace menších rolích podali také Tadeáš Hoza jako Velekněz a Jakub Kubín jako Čarodějnice z Endoru, Abnér a velitel Saulova vojska. Trochu intonačně sporně však vyzněl duch proroka Samuela v podání Jiřího Miroslava Procházky. Zde je však patrně na vině fakt, že Procházka zpíval z balkónu Besedního domu a měl tak – na rozdíl od ostatních sólistů – mnohem nevýhodnější akustické podmínky.

, foto Jana Šuplerová foto: Jana Šuplerová

Zásadním dramatickým prvkem Händelových oratoriích jsou sborové části, které se v jeho operách seria prakticky neobjevují. Sboristé Czech Ensemble Baroque uchopili Händelovo dílo s jasným cílem zdůraznit právě onen nosný dramatický efekt velkých sborových scén. Hlavními pomocníky jim byly pevná intonace, přesný rytmus, a především pestrá dynamika dobře odrážející momentální afekt.

Problematický začátek díla nepostihl pouze některé sólisty, ale také instrumentalisty. Občasné rytmické a intonační nedostatky se objevovaly tu a tam napříč orchestrem, nejednalo se o závažná pochybení, přesto nebyla ani v míře, která by se dala úplně pominout. Virtuózní mezihry harfenistky Kateřiny Ghannudi a varhaníka Marka Čermáka byly na vysoké úrovni a nemusí hudebníkům dělat vrásky na čele.

Prubířským kamenem Saula v nastudování Czech Ensemble Baroque bude scénická verze, jež má být uvedena 25. července 2019 v produkci Hudebního festivalu Znojmo. Do té doby mají zpěváci i instrumentalisté dost času zahladit těch několik drobných chyb, které se při koncertním provedení objevily. Již teď se jednalo o povedený a emocemi nabitý hudební zážitek, nechme se tedy překvapit, co nám v červenci přinese režie Tomáše Pilaře.

Lukáš Pavlica

Absolvoval magisterský obor Hudební věda na Masarykově univerzitě, v současné době studuje pod vedením doc. PhDr. Jany Perutkové, Ph.D., doktorský studijní program. Aktivně se věnuje publicistické a kritické činnosti, kromě externího dopisovatele pro časopis Harmonie zastává místo redaktora portálu Brno – město hudby. Spolupráci navázal rovněž s hudební revue Opus musicum nebo magazínem vysokých škol Universitas. Kromě publicistické činnosti a výzkumu se okrajově věnuje také hudebnímu aranžérství a spolu s dalšími skladateli a hudebníky instrumentoval a natočil CD Hudebníček cílící na rozvíjení melodického a rytmického cítění u dětí do čtyř let.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.