Zámek na jezeře Hallwyl ve švýcarském kantonu Aargau se letos již potřetí stal místem inscenace operního představení pod otevřeným nebem. V roce 2003 zde byl uveden Mozartův Únos ze Serailu a v roce 2006 Bizetova Kráska z Perthu, a letos zde 24. července měla premiéru Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany, která zejména v německy mluvících zemích platí za jednu z nejpopulárnějších a nejčastěji uváděných oper. Svědčí o tom například současné uvedení v německém Lübecku a rovněž prázdninová open-air inscenace v rakouském Gars am Kampu.
Rakouský režisér Peter Schweiger uvedl operu v německém překladu Kurta Homolky a přizpůsobil její děj do současnosti a do místního prostředí. Bohatý Mícha lacině koupil hallwylský zámek a najal skupinu dělníků (sbor) na jeho opravu, ale v době finanční krize mu došly peníze, proto si domluvil upoceného Kecala, obchodníka se vším, aby zámek prodal a dělníky si udobřuje pivem zdarma. To mu dodává Krušina, který si na staveništi otevřel stánek s občerstvením. S provozováním živnosti mu kromě rodiny pomáhá také odkudsi přivandrovalý Jeník s dlouhými dredy. Ačkoliv toto pojetí může českému divákovi zpočátku připadat trochu bláznivé, je dobře promyšlené a u švýcarského publika, které nemá Prodanou nevěstu nutně spojenou s prostředím české vesnice, slaví velký úspěch. Pro české ucho je příjemným detailem skutečnost, že hlavním postavám ponechal režisér původní česká jména (Vašek, Jeník, místo německých ekvivalentů Wenzel, Hans).
Open-air nastudování Smetanovy opery si vyžádalo stažení pouze do dvou jednání, což se neobešlo bez škrtů – nutno říci, že velmi citlivých a většinou ku prospěchu věci. Vypuštěny byly zhruba dva recitativy a pasáže, které se doslovně opakují. Některé části zase byly přesunuty, například Vašek se objeví již v prvním jednání, hned potom, co o něm byla řeč v trojzpěvu Kecala, Krušiny a Ludmily Mladík slušný . Režisérovo pojetí koktavého Vaška je celkově pozoruhodné – Vašek zde není vesnický hlupák, ale spíše handicapovaný dobrák, kterého je divákům přes jeho komičnost vlastně líto a v závěru se stejně jako Jeník dočká štěstí, a to v náručí krásné Esmeraldy.
Hudebním nastudováním opery byl pověřen Douglas Bostock , který je u nás známý jako hlavní hostující dirigent Komorní filharmonie 
Pardubice a bývalý šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru. Aargauer Symphonie Orchester , který operu doprovází a jehož je Bostock šéfdirigentem, hrál pod jeho vedením velmi čistě a svižně, k tomu podával vynikající výkon sbor „zapůjčený“ z Opernhaus Zürich , který vedl precizní Jürg Hämmerli . Mezi sólisty vynikli Kecal Richarda Ackermanna a Vašek v podání Marka Calverta , ale i Philip O’Brien (Jeník) a Frauke Schäfer (Mařenka) podávali velmi dobré výkony. Celkový dojem trochu kazil herecky i pěvecky nejistý Jens Müller (Krušina) a nevýrazná Brigitte Imber (Ludmila). Bohužel místy dost amatérsky působila choreografie režisérovy asistentky Elji-Duši Kedveš , navíc odehrát scénu komediantů pouze v šesti lidech rozhodně nepovažuji za šťastné řešení. Z alternativního obsazení bych vyzdvihnul výkon švýcarského tenora Valentina Gloora v roli Vaška a Lisandra Abadie (Kecal), kterého znají čeští fandové staré hudby z jeho vystoupení se soubory Collegium 1704, nebo (na mezinárodní scéně) Les Arts Florissants. Celkově působilo hallwylské nastudování svižně a vtipně, velmi mu nahrávalo krásné prostředí zámku, spontánní atmosféra a výborná kuchyně v operní restauraci.