čtvrtek, 29. březen 2012

Gent - hlasy Evropanů z východu barví Čarodějku

Napsal(a) 

V roce 2009 se tehdy nový intendant Vlámské opery Aviel Cahn uvedl nastudováním Čajkovského opery Mazepa. Později přišel Evžen Oněgin a nyní, dokonce v belgické premiéře, zvolil málo známou Čarodějku . Všechny tři inscenace byly v režii mladé Němky Taťány Gürbaca . Její režie Oněgina byla minulý rok nominována v kategorii nejlepší režie v ročence prestižního Opernweltu. „Opera Čarodějka je možná neznámá, ale její obsah vypráví napínavý a velmi aktuální příběh“, řekla Gürbaca a snažila se jej srozumitelnou formou předvést posluchači. Docela se jí to podařilo, velmi jí pomohli přesvědčiví představitelé hlavních postav. Čajkovskij se v roce 1876 zúčastnil představení Carmen v Paříži a Bizetovo drama na něj udělalo velký dojem. Postava mladé hostinské Nastasji se povahově skutečně podobá Carmen a i jejich osud je téměř stejný. Skladateli posloužila za předlohu divadelní hra Ippolita Spažinského, která měla velký úspěch, mnohem větší než Čajkovského opera. Zejména setkání Nataši a Jurije, které se změní z vražedného plánu ve velkou milostnou scénu, upoutalo natolik Čajkovského bratra Modesta, že přiměl Petra Iljiče k napsání opery. Neúspěšná premiéra se uskutečnila v roce 1887 ve slavném Mariinském divadle v Petrohradu a teprve ve 20. století se opera vrátila do repertoáru hudebních divadel. I když hudba trochu připomíná mistrovství staršího Oněgina, tak se mu nevyrovná. Originální je hlavně 1. dějství, které je jedna velká sborová scéna. Střídají se zde sbory, písně a chorovody a ve finále skladatel dokonce použil decimet, kde deset postav zpívá a capella. Příběh opery je světem volnomyšlenkářů, snílků a umělců, kteří se nechtějí smířit s vládnoucí ideologií a jejími politickými představiteli. Škoda, že celé dílo je stylově různorodé. Tak jako režie, jsou i výprava (Klaus Grünberg ) a částečně také kostýmy (Marc WeegerSilke Willrett ) srozumitelné, aniž by se musely číst titulky v překladu. Jen zmenšené jeviště je v úvodním dějství přeplněné.

Pěvecké obsazení muselo uspokojit i náročné operní příznivce. Téměř všichni představitelé důležitějších rolí, a těch je hodně, byli rekrutováni z bývalých republik Sovětského svazu (Rusko, Ukrajina, Lotyšsko). Ruská pěvecká škola má i dnes co nabídnout. Představitelka obtížné titulní role Tatjana Pavlovskaja (Nastasja) má sebejisté vystupování a pevně znělý soprán. U Dmitrije Polkopina (princ Jurij) se najdou ještě rezervy, ale víme přece, jak je obtížné sehnat ideálního tenora. V plné vokální kráse se představili jak barytonista Valerij Alexejev (kníže Kurljatěv) tak basista Taras Shtonda (Mamirov), a basbaryton Igor Bakan (Ivan Žuran). Vlámská opera má nového šefdirigenta, mladého Rusa Dmitrije Jurowského , a ten se cítil v repertoáru svého krajana Čajkovského jako ryba ve vodě. Nejen žestě a celý operní orchestr a hlavně sbor odvedli skvělou práci.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.