pondělí, 8. září 2003

Gardiner jako náhoda

Napsal(a) 

Gardiner jako náhoda Gardiner jako náhoda
Vladimir Ashkenazy odřekl plánovaný koncert na Pražském jaru, takže se s publikem po pětiletém působení u České filharmonie už nestačil ve funkci šéfdirigenta vůbec rozloučit. Získaná náhrada však byla nejen rovnocenná, ale - při vší úctě k němu - šťastná, nečekaná a hvězdná; tedy mnohem víc než rovnocenná. Lze si představit, že program sestavený z Beethovenových Symfonií č. 4 a 5 a z předehry Coriolan by Ashkenazy s filharmoniky podal velmi muzikantsky, asi nicméně bez vybočení z tradic středního proudu.

To, co však udělal se zcela stejným programem a se stejným orchestrem John Eliot Gardiner , bylo ovšem evidentně nesrovnatelné. Těleso proměnil v jakoby úplně jiné a Beethovenovu hudbu učinil maximálně vzrušující. Stačilo mu jako skutečnému vladaři jen naznačit gesto... Čtvrtou dával v menším obsazení, plastickou, až neuvěřitelně očištěnou; Pátou v obsazení větším, ale ani tak v nijak romantizujícím duchu - ovšemže naléhavě, ale i pak spíše výrazově střízlivě, zvukově suše. Pověstná Gardinerova perfekce, spojená s přirozeným respektem a s autoritou umělecké celebrity, slavila triumf. Beethovenova hudba i ve zvuku moderních nástrojů, avšak s některými průvodními jevy či důrazy takzvané historicky poučené interpretace, tak naznačila možné cesty ke zdravě se oplodňujícímu propojení pólů donedávna velmi vyhraněných. Může se dařit, ale musí u toho být zcela výjimečná osobnost. Kolik podobných ovšem je?

Škoda jen v té nádheře dané zvýšenou pozorností, kultivovaným zvukem, vysoce motivovaným přístupem, precizností a jedinečností spolupráce, že se hráči na lesní roh podařilo v Osudové v jednom místě "nenastoupit". Vzniklou neuvěřitelnou díru plnou nečekaného fatálního ticha se nějak podařilo překlenout, ale stín, který takto vznikl, tam zůstává ještě ležet...

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.