Roku 1982 byla v Lublani, tehdy ještě v Jugoslávii, postavena nová moderní víceúčelová budova určená pro koncerty, operní představení a kongresy – Cankarjev dom. V Gallově sále postavila nové koncertní varhany se čtyřmi manuály a třiasedmdesáti rejstříky jako opus 361 západoberlínská varhanářská firma Karl Schuke. Kolaudační recitál tehdy hrál Hans Haselböck, významný pedagog a koncertní varhaník z Vídně. Během uplynulých třiceti let zde vystoupila řada světových varhaníků, z českých a moravských mj. Jaroslava Potměšilová, Jiřina Pokorná, Josef Popelka, Irena Chřibková, Kamila Klugarová, Hana Bartošová a na své pětašedesáté narozeniny Petr Eben, jako vítězové mezinárodních soutěží Pavel Černý a Pavel Kohout. Mnozí čeští varhaníci hráli jak starou, tak soudobou hudbu své země i slovinskou (např. Jožeta Trošta, Primoža Ramovša, Vilka Ukmarja).
Od roku 1993 už osmkrát vedl český varhaník Jaroslav Tůma ve Slovinsku mezinárodníní interpertační kurzy. Roku 1999 dokonce inauguroval největší slovinské chrámové varhany ve františkánském kostele v Lublani (3 manuály 58 rejstříků) a den poté – na svátek patronky hudebníků sv. Cecílie 22. listopadu – na ně hrál první recitál. Jestliže před třiceti lety představil nové varhany v Gallově sále varhaník ze střední Evropy, jejich třicáté výročí oslavil recitálem 16. října právě Tůma, umělec z Prahy, která je srdcem Evropy. Pod názvem Český varhanní příběh připravil Jaroslav Tůma atraktivně vystavěný program, z něhož většina skladeb byla lublaňskému publiku neznámá.
Koncert uvedly skladby Josepha Bonneta (1884–1944). Poslední z jeho opusu 10 s názvem Píseň českého národa je věnována Praze, která ho během jeho pobytu inspirovala. Bonnet dokonce citoval svatováclavský chorál i melodii Kde domov můj ze Škroupovy Fidlovačky , což v sále vyvolalo velmi slavnostní náladu. V Bonnetově pozdně romantické skladbě Tůma náležitě uplatnil velkou paletu rejstříků.
Svatováclavský triptych Vítězslava Nováka zazněl v Lublani ve slovinské premiéře. V mé zvukové představě by tato skladba zněla nejlépe na varhanách Smetanovy síně Obecního domu v Praze, ale Tůma na Schukeho lublaňském nástroji vyzdvihnul všechnu romantickou barevnost a v nejlepším světle představil významné dílo z protektorátního období, kdy byl český národ v největším útisku. (Zajímavostí je, že skladba ve varhanní a orchestrální verzi zazněla dva roky před smrtí Josepha Bonneta.) Rovněž poprvé byly v Lublani provedeny anonymní Hanácké tance , Tůmou registrované velmi barevně a s dalšími ad hoc improvizovanými variacemi. Tato hudba spontánně vzbudila v posluchačích dobrou náladu a smích.
Druhou polovinu večera zahájil Jaroslav Tůma Nedělní hudbou Petra Ebena, jeho nejhranější skladbou (v Hudebním informačním středisku Českého hudebního fondu je registrováno více než 1000 provedení). Před osmadvaceti lety ji na varhany v Gallově sále hrál pražský varhaník Josef Popelka. Téměř po třech desítkách let tedy kompletně zazněla ve Slovinsku podruhé. Českou historii tentokrát připomněl gregoriánský chorál. Po Ebenově cyklu následoval nadšený aplaus.
Jako téma ke slíbené improvizaci dostal varhaník slovinskou státní hymnu. Jestliže v začátku večera slavnostně zazněla česká hymna Kde domov můj, pak vytvořila stejnou atmosféru hymna slovinská Nechť žijí všechny národy na text romantického slovinského básníka Franceho Prešerena, přítele Karla Hynka Máchy. Po desetiminutové improvizaci křičelo 800 nadšených posluchačů bravo a potlesk neutuchal. Pochopitelně následoval přídavek. Jestliže varhany slavily třicet let, Jaroslav Tůma hrál přesně v den svých narozenin(!), proto ještě připojil improvizaci na Happy Birthday to You . Atmosféra v sále byla opravdu mimořádná, umělec dostal velkou kytici a spolu s třicet let fungujícím správcem varhan Alexandrem Frelihem se varhanám poklonil. Skončil tak slavnostní večer, který byl poděkováním za uplynulých třicet let a povzbuzením do budoucnosti.
