V neděli 16. ledna v sále Martinů HAMU zazněl slavnostní koncert k 60. výročí založení Hudební školy hl. m. Prahy. Takto se po svém polistopadovém přesídlení nazývá proslulá „Voršilská“, po dlouhá desetiletí vnímaná jako místo vrcholné elementární hudební výuky. Myslím, že toto lze říci i dnes, ač srovnatelně skvělou kvalitu pedagogů a absolventů hudebních oborů má řada dalších českých „zušek“. Tato škola má však obojího, vynikajících učitelů i talentovaných žáků, v bezkonkurenčním množství. Je to i proto, že je velká a současně jednooborová, a byť neformálně, je velmi těsně propojena s další jedinečnou institucí – hudebním gymnáziem Jana Nerudy. Koncert uvedl ředitel školy Filip Magram rekapitulací zásluh všech svých předchůdců, a s typickou vlastní skromností předal další slovo dlouholetému pedagogovi školy, pianistovi Martinovi Ballému . Jeho vtipná a pohotová řečnická improvizace byla jako vždy téměř koncertní lahůdkou. Zcela naplněnému sálu pak program nabídl Klavírní kvartet č. 1 D dur op. 23 Antonína Dvořáka v provedení Miroslava Sekery (klavír), Jana Fišera (housle), Jakuba Fišera (viola) a Jakuba Tylmana (violoncello). Slyšeli jsme skvělé provedení a hluboké pochopení díla. Toto platí, možná ještě ve větší míře, i pro následující Beethovenův Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr C dur op. 56 s jedinečnými Ivo Kahánkem (klavír), Josefem Špačkem (housle) a Petrem Špačkem (violoncello). Ivo Kahánek je u nás zřejmě nejvýraznějším talentem mezi nejslibnějšími klavíristy, stejně jako Josef Špaček mezi houslisty. Až na dva hosty všichni sólisté slavnostního koncertu poznali pedagogické umění „voršilských“ učitelů. Dnes jsou již uznávanými českými koncertními nadějemi mezinárodní úrovně. Každý obdržel významná ocenění na zahraničních soutěžích, koncertují doma i venku a stále se zdokonalují pod vedením špičkových světových umělců a pedagogů. Obdivuhodná je kvalita Studentského symfonického orchestru GJN , jehož hráči pod vedením Ladislava Ciglera svou angažovaností zastíní leckteré profesionální filharmonie. Uměleckou úrovní všech účinkujících byl celý koncert srovnatelný s vrcholnými hudebními zážitky koncertní sezony. Každého kulturního a vnímavého člověka zcela určitě takový koncert naplnil radostí a optimismem. Ač tato brilantní umělecká škola se svým současným krkolomným názvem je ozdobou a šperkem na nepříliš vzhledném krku pražského magistrátu, nespatřil jsem v sále (natož mezi řečníky!) žádného z jeho zástupců…
