čtvrtek, 17. červen 2010

FOK se svým šéfem přichystali znamenitý zážitek

Napsal(a) 

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v čele se šéfdirigentem Jiřím Koutem otevřel ve středu 24. února svůj abonentní koncert premiérou Symfonie č. 5 „Renesanční“ Jaroslava Krčka, jejíž provedení bylo sympatickou poctou k životnímu jubileu autora. V programové brožuře skladatel uvedl, že v kompozici neusiloval o šokující prostředky ani experiment, ale hledal především krásu jako základní hodnotu, kterou má hudba podle něj mít. Skoro třicetiminutové, přehledně strukturované čtyřvěté dílo využívající osvědčené kompoziční postupy, často obohacované o historizující názvuky, bylo posluchačsky vstřícné a přítomný Jaroslav Krček byl odměněn vřelým potleskem. Je však nutno konstatovat, že v dramaturgickém kontextu s následující skladbou programu, Prokofjevovým Koncertem pro klavír a orchestr č. 1 Des dur , který navzdory své krátké duratě nápaditostí přímo srší, vyzněla Krčkova kompozice dost střízlivě.

Sólista večera, Boris Giltburg , který ve svých šestadvaceti letech koncertoval již ve většině význačných sálů Evropy a spolupracoval s řadou prestižních těles či respektovaných osobností, se v Praze představil jako vyzrálý umělec s výjimečnými pianistickými dispozicemi. V krajních větách Prokofjevova díla ohromil závratnými tempy, která mu dovolovala ojedinělá a suverénní technická zručnost. Ukázkově vyrovnané virtuózní pasáže, jež vynikaly precizní a transparentní artikulaci, byly přes svou náročnost důsledně vedeny pevným úhozem s hlubokým ponorem do kláves, připomínajícím plnost zvuku tradiční ruské školy. Invencí tryskajícímu dílu, jehož nespoutaná hravost v adekvátně přiostřené interpretaci hraničila s mírným sarkasmem, se v sólistově koncentrovaném a koncepčním podání dostalo ve všech – i senzitivně provedených lyrických polohách – kýženého výrazového naplnění. Orchestr byl sólistovi spolehlivým partnerem, i když v konfrontaci s jasnějším zvukem klavíru měly některé jeho vstupy tendenci vyznít matněji. Dojem možná vyplýval z akustických vlastností prostoru Smetanovy síně – z jiného místa na čtvrteční repríze koncertu byl totiž poslech nesrovnatelně lepší, bohužel ale narušený selhávajícím laděním sólového nástroje.

Ve druhé polovině programu zazněla Symfonie č. 3 F dur Johannesa Brahmse. Koncepce niterností prostoupeného provedení zapůsobila oduševnělostí dynamického a agogického vedení přirozeně klenutých frází a slyšitelnou logikou výstavby jednolitě působícího celku. Smyčce upozornily neobyčejnou expresivitou ve zvukově subtilních plochách a hutností v exponovanějších momentech. Třebaže některé výstupy z dechové sekce nevyznívaly až tak barvitě, ukázněností a zainteresovaným projevem dosahovali její členové stále vysokého standardu. Těleso potěšilo výrazovou přesvědčivostí, tónovou kulturou, zvukovou kompaktností a na zdařilejším druhém koncertě téměř bezchybnou technickou úrovní. Interpreti tak posluchačům nabídli možnost nerušeného prožití znamenitého hudebního zážitku.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.