úterý, 9. srpen 2011

Finanční vrchol Pražského jara

Napsal(a) 

Finanční vrchol Pražského jara, foto © Pražské jaro – Ivan Malý Finanční vrchol Pražského jarafoto: © Pražské jaro – Ivan Malý

Vedení MHF Pražské jaro se rozhodlo, že sté výročí úmrtí Gustava Mahlera uctí na hraně svých ekonomických a uměleckých možností s vrcholem v provedení Osmé symfonie Es dur . Když se budu dívat na Osmou z tohoto zorného úhlu, tak víc už uděláno být nemohlo. Festival investoval do projektu ve vysočanské O2 Areně několik milionů, výsledek byl zajímavý a poučný. Ansámbl sólových zpěváků v daných ekonomických možnostech lepší být nemohl. Nejposlouchatelnějšími hlasy byly pro mě altistka Petra Lang a basista John Relyea , velmi dobře působila sopranistka Michaela Kaune . V krátkém andělském vstupu na sebe pozitivně upoutala pozornost Simona Houda-Šaturová . Českoněmecký velkoorchestr (Česká filharmonie , NDR Sinfonieorchester Hamburg ) hrál, zdá se, sjednoceně, i když leckteré místečko by si zasloužilo více pečlivosti. Naštěstí v umělohmotné akustice, kde sóla zněla komicky titěrně, to bylo vlastně jedno. Stejně šlo o celkový dojem. Děsivému hokejově popovému prostoru areny podřídil Christoph Eschenbach tempa, jež byla místy až nečekaně pomalá, čímž provedení místy ztrácelo energii a kontrastnost. V daných možnostech odvedly maximum sbory (Pražský filharmonický sbor , Kühnův smíšený sbor , Schleswick-Holstein Festival Chor Lübeck , Knabenchor Hannover , Boni pueri ); tahouny byli však jednoznačně PFS a Boni pueri. Resumé: ani zoufalý rámec areny nezničil solidní evropskou úroveň provedení.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.