Finále Dvořákovy Olomouce s Moravskou filharmonií a Josefem Špačkem

V neděli 23. května 2021 proběhl v sále olomoucké Reduty závěrečný koncert festivalu Dvořákova Olomouc. Kvůli doznívajícím protikoronavirovým opatřením se vyvrcholení 19. ročníku bohužel ještě nemohlo uskutečnit za přítomnosti posluchačů, a tak byl koncert pro diváky živě přenášen na platformách YouTube a Facebook. Olomouc měla být vůbec poprvé svědkem vystoupení proslulého amerického klavírního virtuosa Garricka Ohlssona. Ten však musel kvůli zdravotním komplikacím své vystoupení odřeknout a z provedení avizovaného Dvořákova Klavírního koncertu tak bohužel sešlo. Organizátorům festivalu se nicméně podařilo narychlo zajistit adekvátní náhradu angažováním houslisty Josefa Špačka, který do Olomouce přijel jako interpret Dvořákova Houslového koncertu. Tato skladba nicméně zazněla jako druhá v pořadí.

Úvod večera patřil Pastorale pro smyčcový orchestr česko-amerického skladatele Karla Husy (1921–2016) v podání Moravské filharmonie Olomouc s šéfdirigentem Jakubem Kleckerem. Je více než záslužné, že se festival rozhodl připomenout 100. výročí Husova narození. Po studiích skladby na pražské konzervatoři u Jaroslava Řídkého odešel do Paříže, kde byli jeho učiteli Arthur Honegger a Nadia Boulanger. Po únorovém puči v roce 1948 zůstal v zahraničí a brzy se usadil americké Ithace, kde dlouhá léta vyučoval skladbu, hudební teorii a dirigování na místní Cornell University. Za svou tvorbu získal Husa dokonce v roce 1969 prestižní Pullitzerovu cenu. Pro sedmiminutové Pastorale z roku 1979 je charakteristická melancholicky laděná, bukolická nálada. Vezmeme-li v úvahu dobu vzniku, lze konstatovat, že Husa zahalil své dílo do poměrně tradičního tonálně rozšířeného harmonického hávu, které společně s polyfonickým předivem a chorálovým hlavním tématem, odkazuje na inspiraci honeggerovským hudebním ovzduším. Přestože se v případě Pastorale jedná o dílo spíše příležitostné, které svou závažností nedokáže konkurovat Husovým symfoniím nebo Hudbě pro Prahu, vyžaduje perfektní souhru, intonační průzračnost i práci s barvou tónu. Pokud mohu na základě kvality online přenosu hodnotit, smyčcová sekce Moravské filharmonie Olomouc pod taktovkou Jakuba Kleckera odvedla poctivou práci a nároky skladby obohatila procítěnou interpretací.

Jakub Klecker a Josef Špaček, foto MFO

Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53 Antonína Dvořáka již patří k žádaným repertoárovým číslům houslisty Josefa Špačka, který se s ním v poslední době blýsknul např. při provedení s Rozhlasovým symfonickým orchestrem v Berlíně. V Olomouci Špaček koncert odehrál na svůj mistrovský nástroj z dílny italského barokního mistra Bartolomea Giuseppeho Guarneri del Gesù. Kvalita zvuku v digitálním video přenosu nedokáže nahradit akustický zážitek z živého poslechu v sále. Přesto zvuk Špačkových houslí oblažoval doslova křišťálovou průzračností. Ve svém pojetí Dvořákova koncertu Špaček zdůraznil dramatičnost a technickou virtuozitu. Zvláště v krajních větách sólista hýřil dravostí, na jejíž oltář občas neváhal obětovat něco z kultivovanosti svého tónu, takže housle v jeho rukou na některých místech i lehce zaskřípaly. Požitek pro posluchače bezesporu představovaly sebejisté a intonačně přesné technické pasáže v kadencích. Svým zápalem dokázal Špaček nakazit také orchestr, který se sólistou dokázal sympaticky komunikovat.

Padesát let od úmrtí Igora Stravinského připomenul festival ve druhé polovině koncertu provedením jeho suity z baletu Pták Ohnivák. Balet zkomponovaný v roce 1910 pro Ruský balet impresária Sergeje Ďagileva doslova katapultoval Stravinského mezi skladatelské celebrity. Pořadatelé se rozhodli pro suitu z roku 1919, kterou Stravinskij vytvořil pro švýcarského dirigenta Ernesta Ansermeta. Barvitá partitura klade na orchestr virtuózní nároky. Moravská filharmonie v současnosti disponuje řadou skvělých hráčů, z nichž se v sólech obzvláště zaskvěli hobojista Jan Kučera, violoncellista Vilém Petras a klarinetista Lukáš Broda. Orchestr s šéfdirigentem Jakubem Kleckerem si Stravinského hudbu doslova užíval a hrál s obdivuhodnou energií, takže Pták Ohnivák představoval i po umělecké stránce skutečné finálové vyvrcholení Dvořákovy Olomouce. Je škoda, že výkon Moravské filharmonie si posluchači mohli užít pouze u obrazovek svých počítačových a jim podobných zařízení. Snad si hudbu v jejím podání budou moci brzy vychutnat i naživo.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější