středa, 17. prosinec 2003

Filharmonie hostila sira marrunera

Napsal(a) 

Hostem prvního řádného abonentního koncertu České filharmonie její 108. sezony byl dirigent Sir Neville Marriner , respektovaný znalec hudby od baroka po Brahmse. Prvním číslem programu pak byla mozartovská symfonie, tedy typ hudby, který je prubířským kamenem pro jakýkoliv symfonický orchestr. V tomto případě se jím stala Symfonie č. 36 C dur "Linecká" . Není sice tak atraktivní jako trojice posledních symfonií nebo "Haffnerka", nicméně se jedná o stylově vytříbený, mistrovský opus. Marriner zasadil hru filharmoniků do patřičného stylového rámce, vtiskl do jejich partů některé dynamické a frázovací lahůdky, snažil se dát jejich hře přesnost, nicméně ponechal jim až příliš velký prostor pro vlastní, romantickou tvořivost. Linecká rozhodně nedopadla špatně, ale do kvalit konkurence z Vídně či Berlína měli hráči daleko. Jedno poučení by si však snad mohlo vedení orchestru z koncertu vzít: Filharmonie by se měla kvůli ozdravným účinkům setkávat s vídeňskými klasiky ještě více nežli doposud, ovšem pod vedením silných, stylově kompetentních osobností. Dobrou příležitostí bude například mozartovský rok 2006.

Marrinerův pohled na Sukovu Pohádku byl přirozeně odlišný od Talicha, Ančerla, Neumanna nebo Peška. Nicméně naštěstí se to moc neprojevilo a orchestr hrál jakoby sám a dirigent se držel zpátky ještě více nežli v Mozartovi. Docela příjemné bylo slavné houslové sólo v podání Bohumila Kotmela , i když já osobně mám raději, když jej znělým, barevně vhodně modelovaným tónem hraje skutečný sólista. Nejlépe dopadla Brahmsova Třetí symfonie , jež měla pevnou, jasnou strukturu, důstojnost, lesk a rozmach, tak typický pro Českou filharmonii.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.