pátek, 2. říjen 2015

Filharmonici slavnostně

Napsal(a) 

Jiří Bělohlávek, foto Petra Hajská Jiří Bělohlávekfoto: Petra Hajská

Česká filharmonie je prvotřídní značkou. Zahájení její 120. sezony, jejímž centrem bude výroční koncert 4. ledna 2016, se v Rudolfinu první říjnový večer neslo v duchu umělecké i společenské exkluzivity, a to plným právem. Orchestr - který za svého „zakladatele“ (přesnější by ovšem bylo říkat toho, kdo řídil první koncert, tedy spíše „patrona“) označuje Antonína Dvořáka - požívá vážnosti a úcty, má vynikajícího šéfdirigenta a stejně výborně hraje… A má ředitele, který instituci nejenže dobře směřuje a vede, ale mimo jiné také smysluplně a kultivovaně hovoří. Úvodní proslov Davida Marečka, jakkoli obvyklý rámec obvyklého abonentního programu narušující, byl věcný a vkusný. Filharmonie měla tento večer u prvního pultu Jiřího Vodičku jako nového koncertního mistra, doplňujícího Josefa Špačka na záměrně mladý tandem. A s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem v čele zahájil orchestr jubilejní sezonu legitimním způsobem: českou hudbou. Je to repertoárová oblast, která k tělesu patří jak v domácím kontextu, tak ještě víc v kontextu zahraničním – vývozní artikl, s nímž po zřejmém úspěchu natočeného dvořákovského symfonického kompletu mohou filharmonici jako s aktuální platnou vstupenkou na mezinárodní kolbiště nadále počítat. Informace o tom, že o nové nahrávky české hudby v podání České filharmonie a jejího šéfa je ve výhledu několika let v plánech světového labelu výrazně pamatováno, jsou potěšující z hlediska naší kultury i z hlediska prestiže orchestru.

Česká filharmonie, foto Petra Hajská Česká filharmoniefoto: Petra Hajská

I zahajovací koncert sezony potvrdil, že jde o doménu, ve které se filharmonie nemusí bát konkurence. Dramaturgie nalezla rovnováhu mezi tím hodně a tím málo známým a interpretace naprosto přirozeně vystihla emocionální naladění tvorby našich klasiků. Od Leoše Janáčka zazněla v úvodu večera kompozice překvapivě málo hraná. Žádné fanfáry, ale balada Šumařovo dítě. V Praze v podstatě objev. Spíše lyrická až melodramatická hudba, symfonicky plná, s osobitou atmosférou, s námětem Svatopluka Čecha umožňujícím autorovi jeho typickou oscilaci mezi romantickými, impresionistickými a expresionistickými dobovými póly, okořeněnou jeho nenapodobitelnou invencí. Výrazná houslová sóla spojují tuto partituru se Sukovou Pohádkou, tedy suitou z hudby k Zeyerovu Radúzovi a Mahuleně. Vyzněla tento večer jako druhé číslo ve Dvořákově síni hymnicky, spíše než jen líbezně a vroucně, v symfonismu až straussovského zabarvení. Dokonce i tahle partitura, která se Sukovi skutečně vydařila, je na pódiu méně často, než by mohla… A ve zvýraznění dobových souvislostí s hudbou mezinárodně víc uváděných evropských tvůrců by mohla i v zahraničí bodovat častěji. Ani Slovanské tance – jejich druhou řadu - pak po přestávce Jiří Bělohlávek nepodal s přeháněným koloritem dvořákovské „české“ invence, ale mnohem víc jako velkolepou univerzálně platnou symfonickou hudbu, uvolněně plynoucí, virtuózní, v tutti až břesknou. Ovšem přesně ve svém dirigentském stylu – bez snadné nabízející se velkorysé rutiny, zato s řadou drobných nuancí, se zřetelnou pozorností k detailům a k epizodám sólových nástrojů, u kterých nicméně neulpívá, ale pečlivě jimi vyvažuje celkové obrysy skladby. První večer sezony ukázal, že se teď první orchestr v zemi nachází v dobré konstelaci.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.