sobota, 28. srpen 2010

Fibich a Stravinskij

Napsal(a) 

Fibich a Stravinskij, foto Ivan Malý Fibich a Stravinskijfoto: Ivan Malý

Marko Ivanović dostal k dispozici Pražské symfoniky a pro Pražské jaro nastudoval nevšední program. Mladý šéfdirigent pardubické Komorní filharmonie, jehož renomé nenápadně, beze spěchu a pohodově stoupá vzhůru, zvolil pro první polovinu večera v Obecním domě (17. 5.) romantismus, pro druhou polovinu ježaté dvacáté století. Koncert se sice jakoby rozlomil, tradiční stavbu rozhodně neměl, ale končit Stravinského Symfonií ve třech větách je odvážné a z hlediska potřebného prolamování posluchačských klišé velmi záslužné, a tak lze tuto koncepci přivítat. Fibichova předehra Bouře přinesla poctivou porci očekávaného výrazu a je jen na posluchači, zda tuto nabídku přijme vstřícně a otevřeně, s plným vědomím dobového ukotvení té hudby, nebo zda zvolí postoj lehkého despektu. První přístup je možný a interpreti pro to udělali hodně, druhý postoj rozhodně nutný není. Griegův slavný, příjemně se poslouchající Klavírní koncert zazněl pak díky suverénnímu Martinu Kasíkovi i díky profesionálnímu doprovodu ve spolehlivých mantinelech očekávaného lyrismu a virtuozity. Zcela výjimečné provedení, které by vstoupilo do dějin, to nebylo, proč také. Možná byl tento festivalový večer jedním z těch, nad nimiž se někdy vznášejí otazníky: je potřebné, aby v programu Pražského jara tolik figurovali tuzemští interpreti a domácí tělesa s celkem běžnými úkoly? Tyto názory preferují štíhlejší festival sestavený z nadstandardních událostí. Proti tomu stojí záměr explicitně a jednoznačně konfrontovat zdejší umělce s festivalovým publikem a se zahraniční nabídkou, která spolutvoří jeho program. V tomto smyslu se Kasík s Ivanovičem představili a obstáli. Druhá polovina večera pak přinesla důraz spíše dramaturgický, pro pestře namíchané publikum jistě náročnější. Bernsteinovo Divertimento s řadou stylizovaných tanečních studií bylo sršaté a zajímavé, Stravinského Symfonie o třech větách svérázná a strohá. Orchestr s tímto typem hudby až tolik běžných zkušeností nemá, ale nebezpečí klopotnosti, obcházející okolo Ivanović permanentně zažehnával, dojem byl slušný a Pražští symfonikové tedy obstáli.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.