Fibich a Stravinskij

Marko Ivanović dostal k dispozici Pražské symfoniky a pro Pražské jaro nastudoval nevšední program. Mladý šéfdirigent pardubické Komorní filharmonie, jehož renomé nenápadně, beze spěchu a pohodově stoupá vzhůru, zvolil pro první polovinu večera v Obecním domě (17. 5.) romantismus, pro druhou polovinu ježaté dvacáté století. Koncert se sice jakoby rozlomil, tradiční stavbu rozhodně neměl, ale končit Stravinského Symfonií ve třech větách je odvážné a z hlediska potřebného prolamování posluchačských klišé velmi záslužné, a tak lze tuto koncepci přivítat. Fibichova předehra Bouře přinesla poctivou porci očekávaného výrazu a je jen na posluchači, zda tuto nabídku přijme vstřícně a otevřeně, s plným vědomím dobového ukotvení té hudby, nebo zda zvolí postoj lehkého despektu. První přístup je možný a interpreti pro to udělali hodně, druhý postoj rozhodně nutný není. Griegův slavný, příjemně se poslouchající Klavírní koncert zazněl pak díky suverénnímu Martinu Kasíkovi i díky profesionálnímu doprovodu ve spolehlivých mantinelech očekávaného lyrismu a virtuozity. Zcela výjimečné provedení, které by vstoupilo do dějin, to nebylo, proč také. Možná byl tento festivalový večer jedním z těch, nad nimiž se někdy vznášejí otazníky: je potřebné, aby v programu Pražského jara tolik figurovali tuzemští interpreti a domácí tělesa s celkem běžnými úkoly? Tyto názory preferují štíhlejší festival sestavený z nadstandardních událostí. Proti tomu stojí záměr explicitně a jednoznačně konfrontovat zdejší umělce s festivalovým publikem a se zahraniční nabídkou, která spolutvoří jeho program. V tomto smyslu se Kasík s Ivanovičem představili a obstáli. Druhá polovina večera pak přinesla důraz spíše dramaturgický, pro pestře namíchané publikum jistě náročnější. Bernsteinovo Divertimento s řadou stylizovaných tanečních studií bylo sršaté a zajímavé, Stravinského Symfonie o třech větách svérázná a strohá. Orchestr s tímto typem hudby až tolik běžných zkušeností nemá, ale nebezpečí klopotnosti, obcházející okolo Ivanović permanentně zažehnával, dojem byl slušný a Pražští symfonikové tedy obstáli.

Sdílet článek: