sobota, 23. září 2017

Festivaloví debutanti

Napsal(a) 

Kateřina Javůrková, foto Petra Hajská Kateřina Javůrkováfoto: Petra Hajská

Ani jeden z takzvaných debutantů festivalu Dvořákova Praha není začátečník, ale podobnému označení rozumíme: čtyřem mladým, v soutěžích úspěšným tuzemským umělcům dala renomovaná mezinárodní hudební přehlídka prostor ve svém programu, výrazně na ně ukázala - a oni sami si toho považují. Koncert v Rudolfinu 22. 9. neměl chybu.

Debutový den Dvořákovy Prahy soustředil před téměř vyprodaným sálem tři instrumentalisty a jednoho pěvce. Těžko poměřovat. Tenorista Petr Nekoranec měl k dispozici celou druhou část koncertu, ovšem podstatně kratší, než byla první polovina. Varhaník Pavel Svoboda hrál nejvíc - sám i se dvěma z kolegů. Houslistka Olga Šroubková přednesla jedinou skladbu, zato tu nejdelší a nejtěžší. A hornistka Kateřina Javůrková zcela mimořádně zabodovala, když nechala pro své (samozřejmě dokonale zahrané) sólo úplně zhasnout.

Pavel Svoboda, foto Petra Hajská Pavel Svobodafoto: Petra Hajská

Svoboda večer otevřel a uvedl se samozřejmostí již zkušeného koncertního umělce celkem tři skladby – stejné, jaké hrál na absolventském koncertě na pražské Varhanické škole sotva plnoletý Antonín Dvořák. Bachovo Preludium a fugu a moll BWV543 (podle Svobodových slov „pěkně těžké“) a dvě Dvořákovy vlastní školní práce - Preludium D dur a Fugu g moll. Javůrkové byl partnerem v Opusu 239 Ernsta Křenka, v ryze absolutní hudbě - skladbě zajímavě a různorodě strukturované.

Olga Šroubková, foto Petra Hajská Olga Šroubkováfoto: Petra Hajská

Šroubková suverénně, s technickou jistotou a dostatečným nadhledem nad složitou formou, vystřihla první ze šesti Ysaÿeových sólových sonát, která je skutečnou encyklopedií technických dovedností a úskalí, současně však ještě stále živou hudbou. Před přestávkou ji vystřídala, na velkém pódiu stejně osamocená, hornistka Javůrková. Pro svůj vstup volila skladbu velmi neotřele – Messiaenovu kompozici Appel Interstellaire z počátku 70. let (která vplynula později jako jedna z částí do jeho rozsáhlého díla Z kaňonů ke hvězdám). Celkovou stylizací, průběhem i použitým spektrem zvuků sólového nástroje je to dílo velmi moderní, naplněné ovšem zároveň zřetelnou duchovností. Javůrková ovládá nástroj skvěle a dokáže plně zaujmout hráčskými a interpretačními finesami; přemýšlivou hloubku, kterou Messiaenova hudba evokuje, podchytila však také. A podtrhla její magičnost tím, že hrála v úplné tmě, jakou snad publikum v Rudolfinu ještě nezažilo. Mimořádné okamžiky.

Petr Nekoranec, foto Petra Hajská Petr Nekoranecfoto: Petra Hajská

Tenorista Nekoranec, ještě stále jen pětadvacetiletý, je momentálně asi nejúspěšnějším a nejnadějnějším tuzemským mladým umělcem. Byl členem Operního studia Bavorské státní opery a nyní je druhým rokem frekventantem Lindemannova programu v Metropolitní opeře v New Yorku. Na Dvořákově Praze zazpíval árii z Bachova Magnificat, dvě z Dvořákových Biblických písní a dvě krásné, klasicky traktované a výrazně melodické duchovní skladby mladého autora a sbormistra Jiřího Najvara. Nekoranec má příjemný, lehce vedený a vysoko posazený hlas, ideální například pro rossiniovské koloratury. V romantické niternosti Dvořákových písní by se sneslo i víc nuancí. A jak stál na empoře u varhan, z hlediska publika v akusticky méně výhodné vzdálenější pozici, ukázalo se, že v tak velkém sále nastane ideální situace, až mu jeho hlas přece jen ještě trochu zesílí.

Ke koncertu se v krásném duchu připojil zhruba půlhodinový rozhovor, který pro ty z publika, kteří chtěli zůstat, vedl z pódia chvíli po skončení programu Jiří Vejvoda. Všichni čtyři mladí hudebníci odpovídali s bezprostředností a otevřeností a dodali tak debutovému večeru ještě další rozměr, stejně mladistvý, jaké je i jejich hudební vystupování.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.