sobota, 14. únor 2009

Festival v srdci rybníků

Napsal(a) 

Třeboň je nejen centrem jihočeských rybníků a lázeňským městem s kouzelným náměstím a zámkem se zahradou, ale i hostitelem festivalu Třeboňská nokturna. Dramaturgicky vede dialog s podobnými regionálními festivaly, které se konají většinou v létě a lákají jak domácí, tak návštěvníky města. Patý ročník (8. – 12. 7.) byl opět zajímavě namíchanou směsí různých žánrů a pořadatel, společnost Adria-neptun, využil několika atraktivních prostor. Hlavní hvězda festivalu, Dagmar Pecková , zpívala kvůli počasí místo na náměstí v kostele sv. Jiljí. V zámecké Konírně zahrálo s pianistou Borisem Krajným a kontrabasistou Jiřím Hudcem Kocianovo kvarteto , na zámeckém nádvoří Hudba Hradní stráže , v Tylově divadle kytarista Jan Matěj Rak a Spirituál kvintet . Do Třeboně jsem měl čas zajet pouze na koncert varhaníka Jaroslava Tůmy a houslisty Bohuslava Matouška (kostel sv. Jiljí, 10. 7.). Bohužel část koncertu byla poznamenána bojem varhaníka s varhanami. Původně klasicistní nástroj je totiž v tristním stavu a každý interpret musí při hře asi prožívat muka. Situaci umělci přizpůsobili letně příjemný program. Vyjma Dvořákovy houslové Romance to byla šťastná volba. S Kuchařovou Fantazií d moll se Tůma vypořádal obdivuhodně, když flexibilně změnil rejstříkování a přinutil bránící se nástroj k výkonu, který asi řadu desetiletí nezažil. Výborná byla Vitaliho Ciacona g moll , kde se Matoušek blýsknul nádherným měkkým tónem. Pak naštěstí umělci sešli z kůru před oltář, kde byl připraven varhanní pozitiv. Objevem pro zaplněný kostel byly u nás málo uváděné Mozartovy Variace na prostoduché téma písně „La bergère Célimene“ K 359 . Po varhanním Andante K 301 , fakturou asi předurčeném hracímu strojku, koncert důstojně završila kostelní Sonáta G dur K 301 . Bonusem na rozloučenou byla Bachova sólová houslová Gavotta , na kterou attacca navázala varhanní improvizace na obrys téhož tématu, kde konečně zazněly varhany v mohutném působivém plénu a díky milosrdným disonancím už tragický stav nástroje nevadil.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.