Festival Lípa Musica zakončil Andreas Scholl a znovuobjevený Tůma

V sobotu 21. října dospěl ke svému konci již 22. ročník mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Napjatě očekávaný závěrečný koncert v bazilice Všech svatých v České Lípě představil na festivalu vůbec poprvé brněnský soubor Czech Ensemble Baroque a především jedinečného německého kontratenoristu Andrease Scholla.

Interpreti zde představili unikátní program, premiérovaný v květnu na festivalu Pražské jaro, který je zasvěcen jedinému skladateli: českému rodákovi Františku Ignáci Tůmovi (1704–1774). Ten svými životními daty patří spíše mezi raně klasicistní autory, svojí tvorbou zahrnující převážně duchovní hudbu je však bezesporu pozdně barokním komponistou. Však byl také žákem slavného vídeňského „guru kontrapunktu“ Johanna Josepha Fuxe a ve Vídni strávil celý svůj profesní život. Jeho kvality ocenil císařský dvůr, když ho mezi lety 1740 a 1750 pověřil kapelnickou funkcí ve službách císařovny-vdovy Alžběty Kristýny Brunšvické, matky Marie Terezie. Tůma měl k dispozici nevelký instrumentální a pěvecký ansámbl, který si ovšem sám sestavil z těch nejlepších hudebníků, které Vídeň nabízela. Jeho moteta z této doby, tedy duchovní skladby pro sóla, sbor a instrumentální doprovod, která doposud nevyšla tiskem a existují jen v rukopisných pramenech, připravili Roman Válek, jeho orchestr dobových nástrojů a sbor Czech Ensemble Baroque a Andreas Scholl do zmíněného programu, jenž letos zazněl už několikrát a v plánu je jeho nahrávka.

Ondřej Holub, Jiří Miroslav Procházka, foto Martin Špelda

Vedle velkých ansámblových čísel Andreas Scholl přednesl dvě sólová moteta za citlivého doprovodu nevelkého ansámblu smyčců a bassa continua, v nichž nejpozoruhodněji vynikla Tůmova nápaditá hudba. Ta je pevně zakotvená v barokních pravidlech, figuracích a symbolice, ale obsahuje i dobové rokokové prvky. Schollův hlas se nesl chrámovým prostorem s naprostou jistotou a citem pro jemné emoční nuance zhudebněného textu. Zejména v Motettu per ogni tempo zpěvák nádherně odstínil odlišný emoční náboj obou árií – zatímco první Quam magnificata přednesl jako důstojný, poklidný, a přesto city nabitý hymnus, v závěrečném Amen se jeho hlas pružně rozběhl v obtížných virtuózních pasážích. V této árii zaujaly i mezihry smyčců, s hravými chromatickými vyhrávkami.

, foto Martin Špelda

Další tři moteta využívají vedle sól také sborová čísla nebo kombinaci obojího. V Motettu de S. Joanne Baptista rámují sólové číslo dvě sborové části, v nichž s jednotlivými hlasy hrály velmi funkčně colla parte cink, dva trombony a basso continuo. Czech Ensemble Baroque Choir v obsazení po čtyřech zpěvácích v hlase zněl velmi vyrovnaně a sezpívaně. Z jeho řad také vystupovali sólisté prvního a posledního moteta, nejokázalejších skladeb programu. Jak jinak by také měly být zhudebněny texty Te Deum laudamus a Dixit Dominus, než v plném lesku, se sólisty, sborem a instrumentálním doprovodem posíleným žesti a tympány. Skvělými výkony se po boku Andrease Scholla blýskli sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, tenorista Ondřej Holub i basista Jiří Miroslav Procházka.

, foto Martin Špelda

Uznání zaslouží i všichni instrumentalisté, neméně pak také citlivá instrumentační práce s volbou bassa continua podle typu skladby, počtu doprovázených sólistů či typu instrumentalistů. Jedno číslo uprostřed programu bylo čistě instrumentální – čtyřhlasá smyčcová sinfonia, jejíž melodie i kontrapunktická práce ukazují jedinečnost Tůmova stylu a jeho velký talent, který ve Vídni nezapadl. Vedle řady koncertů a nahrávky by si jeho moteta (a nejenom ta) zasloužila ediční vydání, díky němuž by se dostala i k dalším hudebníkům.

Lípa Musica letos zakončila svůj vydařený ročník skvělým způsobem. Vystoupení hvězdného Andrease Scholla navíc nebyl ojedinělý počin. Za necelých pět měsíců se můžeme těšit na mimořádný koncert mezzosopranistky Joyce DiDonato!

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější