pondělí, 18. duben 2005

Festival Euroart Praha pokračuje

Napsal(a) 

Lednový koncert Festivalu EuroArt Praha, jímž pokračovalo měsíční setkání rezidenčního souboru Stamicovo kvarteto a jeho hostů, přivedl do Lichtenštejnského paláce německého varhaníka Hansjörga Albrechta , jenž vystupoval sólově (a to do té míry, že celkový dojem z večera vyzněl skoro jako z koncertu varhanního) a spolu se členy kvarteta provedl vesměs neznámé skladby, kloubící zřídka slýchaný zvuk varhan a tohoto malého obsazení smyčců. V úvodním Schumannově Smyčcovém kvartetu op. 41 č. 2 upoutalo Stamicovo kvarteto jasným, až sugestivním výkonem, jehož opěrnými body jsou vždy hlasy primária a violoncellisty, což neznamená, že by souhra nebyla vyvážená a samozřejmá - druhá věta kvartetu toho byla důkazem. Daniel Pinkham (americký skladatel nar. 1923) byl posluchačům představen jednovětou Sonátou pro varhany a smyčce č. 1 a čtyřvětou Sonátou č. 3 pro stejné obsazení, dále pak jsme vyslechli Tři preludia a Fugy Marcela Dupré a v závěru Koncert pro varhany a smyčce Naji Hakima.

Dramaturgicky velmi poučný program byl posluchačsky náročný, neboť zvuková kombinace varhan a kvartetistů (též jednou obohacena kontrabasistou Rudolfem Andršem ) se po počáteční novosti brzy vstřebala; žádná ze skladeb navíc nepoutala výraznou kompoziční svébytností. Koncert byl dramaturgickým obohacením celoročního programu Festivalu Euroart Praha.

Mistrovští sólisté v klavírním triu a v jiném seskupení

Na koncertě Českého spolku pro komorní hudbu se v Rudolfinu představili (19. 1.) Igor Ardašev (klavír), Bohuslav Matoušek (housle), Daniel Veis (violoncello), Jiří Hlaváč (klarinet) a Jakub Waldmann (kontrabas) v rolích komorních hráčů a předesílám, že zaujali - a to výrazně. Dramaturgicky dobře sestavený program poučil o dvou skladbách - o úvodní Fantazii Ignaze Moschelese (kromě famózní brilantnosti klavírního partu, na němž se Igor Ardašev zaskvěl, je to prázdná sláma) a závěrečném Chorálu in Es Tomáše Svobody (Američan českého původu, jehož dílo je u nás téměř neznámé; sextet zúčastněných interpretů, rozšířený o kontrabasistu Jakuba Waldmanna, přednesl jednovětou skladbu, vzniklou před dvaceti lety, se zaujetím a interpretačním přínosem jako dobrou informaci o skladatelově tvorbě). Další dvě díla měla buď klasické obsazení klavírního tria (Beethovenovo Trio B dur ) a nebo v Triu a moll Johannesa Brahmse nahrazoval klarinet housle. Obě přednesené skladby svědčily o velmi dobré komorní shodě v souhře ansámblu a přinesly silný posluchačský zážitek. Výborně disponovaní sólisté (Matoušek - Veis - Ardašev) v Beethovenově poměrně raném opusu 11 přinesli sevřený, brilantní a lehký zvuk klasicistně vyznívajícího tria, v Brahmsově naopak pozdním opusu 114 pak (Hlaváč - Veis - Ardašev) podali hluboce ponořený, s emocionálním rozmyslem interpretovaný výkon, jenž se mi jevil jako výjimečný umělecký zážitek večera. Jmenovaní umělci předvedli mistrné sólové dispozice v souhře respektující druhého, a s nebývale vyrovnanou měrou v přesně projevené míře tónové intenzity. Byl to velmi přínosný koncert.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.