MLADÍ A (NE)KLIDNÍ
Soutěž Nadace Bohuslava Martinů 2002 byla tentokrát svěřena klavíru. Na prosincovém koncertě laureátů v sále Bohuslava Martinů pražské HAMU se představilo celkem pět pianistů (shodou okolností všichni studují v Praze): Mio Sakamoto, Renáta Poliaková, Roman Timoščuk, Robert Kapr, Miron Šmidák . Všichni se skvělou brilantní technikou a zjevně pěstovanou schopností vnitřního sebeovládání, která je do určité míry pro interpreta nezbytná. U dívek byl projev možná až příliš stažený, jako by se soustředily jen a jen na technickou, jistě už dávno zvládnutou, stránku skladeb. Popustit trochu svou hudební uzdu a nechat se proniknout radostí ze hry samotné by možná přece jen neškodilo. V tomto ohledu se více dařilo jejich mužským kolegům: po zvukové i výrazové stránce skvělý Timoščuk, vnitřně soustředěný Kapr (Cena za nejlepší provedení díla Martinů) a zcela nad věcí vítěz soutěže Miron Šmidák (předvedl tři části ze Stravinského baletu Petruška ). Všem, jistě právem oceněným, interpretům bych asi popřála, aby v budoucnu nepřestávali být vnitřně „mladí a neklidní“. (din)
O BOTÁCH A LETCI
Po osmi ročnících Festivalu Bohuslava Martinů je zřejmé, že je to jedna z nejnápaditějších festivalových akcí v České republice. Každý rok přináší něco dramaturgicky zajímavého, díla českého klasika kombinuje s kompozicemi jeho vrstevníků nebo projekty, jež s tvorbou Martinů duchovně korespondují a dává výrazně zelenou mladým interpretům. Druhý koncert festivalu 8. 12. v sále Martinů na pražské HAMU patřil hlavně ambicióznímu Komornímu orchestru Berg a dirigentovi Peteru Vrábelovi . Orchestr, který si zdá se již našel svoje místo v českém hudebním životě, teprve interpretačně vyzrává, ale už teď dokáže překvapit i místy, jež už snesou vysoká mezinárodní měřítka.
Nejatraktivnějším číslem koncertu bylo provedení Martinů hudby k propagačnímu baťovskému filmu Střevíček , kdy se orchestr „strefoval“ v duchu éry němého filmu do projekce na plátně. Dalším filmovým číslem byly dvě suity Mermoz od Arthura Honeggera, v jehož filmové předloze dominuje příběh o letci překonávajícího Atlantik. Skvělá hudba byla rozhodně přínosem. Zajímavé bylo i uvedení dalších dvou kompozic Martinů – Koncertu pro klavírní trio a smyčcový orchestr a Koncertu pro smyčcové kvarteto a orchestr . V nich se představili laureáti martinůovské soutěže z roku 2001 – Trio Bergerettes a Bennewitzovo kvarteto . V triu suverénně dominuje muzikalitou a technickou erudicí pozoruhodně nadaná klavíristka Barbora Sejáková , kvarteto se jednou jistě zařadí do světově ojedinělé české kvartetní tradice, nicméně do té doby by se mělo výkonostně stabilizovat a vyvarovat se drobným chybám. (lub)
IDEÁLNÍ SYMFONICKÉ FANTAZIE
Škoda, že Jiří Kout nediriguje v Praze častěji. V paměti je několik jeho vrcholných operních kreací, ale kolik bylo koncertů? Když s Českou filharmonií zakončoval (20. 12.) osmý ročník Festivalu Bohuslava Martinů, byl opět iniciátorem mimořádného uměleckého okamžiku. S pianistou Emilem Leichnerem spolehlivě uvedli od Bohuslava Martinů 5. klavírní koncert , předtím zazněla s velkým pochopením pro divadelní určení této hudby suita z Julietty . Co ovšem dokázal Jiří Kout vybudit z partitury na vrcholu koncertu při interpretaci Symfonických fantazií , bylo téměř neslýchané. Učinil z hudby Šesté symfonie mimořádně plasticky odstíněný klenot plný nově nasvícených detailů, vyložil ji především jako dramatickou a zápasivou. Pnutí a střety naznačené v této hudbě vyhrotil, na druhé straně ovšem nezůstal nic dlužen ani – rovněž přítomné – lyričtější poloze zralé martinůovské fantazijnosti. Překvapivě a téměř snad až jakoby mimoděk předestřel ideální výklad této hudby. Koncert byl věnován památce Miloše Šafránka. (veb)
