sobota, 9. srpen 2003

Experimentální výstava

Napsal(a) 

Experimentální výstava Experimentální výstava
Jaroslav Tůma si pro letošní festival připravil ambiciózní a možná i mírně riskantní projekt. V rámci klavírní řady totiž nabídl publiku (15. a 23. 5. v sále ČNB Plodinová burza) soubor 36 fug Antonína Rejchy, jejichž provedení bylo rozděleno do dvou večerů. Festival odvážně vsadil na jméno interpreta, který si dnes již podobné, masochisticky vyhlížející, projekty může dovolit, a dobře udělal.

Antonín Rejcha vydal v roce 1805 zmíněných 36 fug "podle nového systému" a zároveň teoretickou práci O novém systému fugy . Nejednalo se tedy o žádný "úlet", ale o pečlivě promyšlený čin skladatele. Rejcha si na fugách prozkoušel všemožná i nemožná oživení této jinak přísné formy, a to v rovině tóninových vztahů, formální (charakter fantazie, toccaty, ronda) a metrické (kombinace například 3/8 a 2/8 taktu), někdy využil témata jiných autorů (Haydn, Mozart, Frescobaldi, Händel). Komplet fug představil Tůma na kopii kladívkového klavíru, kterou postavil podle vídeňského vzoru z roku 1806 Paul McNulty. Nástroj má na rozdíl od moderních typů užší mensuru kláves, je opatřen dvěma kolenáči s funkcí pravého a levého pedálu, jeho korpus je celý dřevěný. Zvuk klavíru je jemný, intimní, ale velmi nosný, nástroj rezonuje skutečně celý, "od hlavy až k patě".

Oba večery lze dle mého názoru považovat z dramaturgického i interpretačního hlediska za vrcholné okamžiky celého festivalu. Tůma (první večer v indispozici, která se ovšem na hře nijak neodrazila!) představoval a "vystavoval" fugy jako věci znalý a nadšený průvodce. Díla provedl s maximálním zaujetím, koncentrací, muzikantským zápalem, v té nejvyšší kvalitě: precizní artikulace (žádné vynášení hlavního tématu a "šumění" kontrapunktujících hlasů), brilantní technika, odlišení charakterů, tektonické dýchání. První, stran posluchačů možná poněkud nejistě očekávaný, večer (představa poslechu 19 fug, navíc experimentálních, mohla přece jen poněkud děsit), byl jistě průlomem, druhý, výrazně lépe navštívenější, už byl jen předpokládanou lahůdkou. Přídavky v podobě Mendelssohnových Písní beze slov jako by naznačovaly směr dalšího tůmovského projektu. Inu, komu se nelení...

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.