Cyklus Svatovavřinecká koncertní sezona, který pořádá ve svém kostelíku sv. Vavřince na pražské Malé Straně festival Pražské jaro, stojí sice ve stínu mediálně známějších cyklických projektů Českého spolku pro komorní hudbu nebo Euroartu, nicméně má velmi dobrou úroveň i návštěvnost. Sedmý koncert jarní řady 2016 patřil Dvořákovu klavírnímu kvartetu (Slávka Vernerová Pěchočová – klavír, Jana Vonášková Nováková – housle, Petr Verner – viola, Jan Žďánský – violoncello), které sice existuje relativně krátce, nicméně zajímavě doplnilo pestrou paletu českých komorních formací. (V jarní části byli před ním hosty vavřinecké sezony například Boris Krajný, Kinsky Trio Prague, Doležalovo kvarteto nebo Ensemble Inégal.) Ve Vavřinci nabídli atraktivní program: Beethovenův Klavírní kvartet Es dur, op. 16, Mahlerův jednovětý Klavírní kvartet a moll a Dvořákův Klavírní kvartet D dur, op. 23. Vůdčími osobnostmi souboru jsou ženy. Slávka Vernerová Pěchočová se úspěšně snaží přiblížit lahodnosti a zpěvnosti tónu a transparentnosti techniky svého učitele Ivana Moravce, což bylo nejvíce slyšet ve Dvořákovi, Jana Vonášková Nováková (někdejší členka Smetanova tria a současný primárius Pražákova kvarteta) je jednou z nejpozoruhodnějších osobností české komorní hudby. Má jedinečný, dobře rozpoznatelný tón, občasná nervozita z 90. let je dávno historií, takže technika a intonace jsou suverénní a vše sjednocuje mimořádná muzikalita a radost z tvoření! Samozřejmě to vše bylo přítomno v každé frázi erbovního Dvořáka, nicméně ještě více mě potěšilo u nás málo známé juvenilní dílko Gustava Mahlera, plné touhy, romantického vzmachu, které má však v sobě překvapivě inspirativní prvky moderny. Právě Mahler byl pro mě vrcholem večera, v němž byla čtveřice nejvíce homogenní a kvalitativní hráčská diference mezi ženami a muži byla téměř neznatelná. Určité rozdíly byly ve Dvořákovi, kdy například energie a výtečné frázování houslí nemělo stejnou odezvu ve violoncellu a zvláště ve viole. Dobrý a stylově přesný byl i Beethoven, nicméně jakkoliv nesleduji cestu Dvořákova klavírního kvartetu, tento večer jsem měl pocit, že svět romantismu je mu bližší nežli první vídeňská škola. Příjemný a kvalitou nadstandardní večer vybudil otázku, proč není tento soubor zván na prestižní česká pódia jako jsou pražské Rudolfinum nebo brněnský Besední dům?
