čtvrtek, 13. červen 2002

Dvojkoncert pro jednoho

Napsal(a) 

Dvojkoncert pro jednoho Dvojkoncert pro jednoho
Symfonický orchestr Českého rozhlasu se s violoncellistou Mischou Maiskym seznámil na turné po Švýcarsku a v dubnu s ním hrál na dvou koncertech v pražském Rudolfinu (23. a 24. 4.). Na prvním z nich zahrál skladby Brucha (Kol Nidrei ) a Blocha (Schelomo ), na druhém, zajímavějším, byl vůdčí osobností při provedení Brahmsova Dvojkoncertu a moll pro housle a violoncello op. 102 . Svou charismatickou osobností jako by Maisky diktoval vše - filozofii koncepce provedení, tempa, frázování, dynamiku. Vladimír Válek se svým rozhlasovým orchestrem víceméně citlivě vytvářel pro oba sólisty prostor.

V Praze zcela neznámá jihokorejská houslistka Wha Su Lee (1971), v současnosti členka Hwaum Chamber Orchestra, bohužel byla natolik nevýrazná, že se vedle romanticky expresivního Maiského vytrácela. Možná se podvědomě cítila v jeho stínu, neboť to jistě byla v její kariéře velká událost zahrát si se světově uznávaným cellistou. Houslistka malé postavy byla díky malému tónu, občas nečitelné technice ještě menší. Její hostování v Praze tedy rozhodně nelze označit za triumf. Škoda, že tak nádherná skladba jako je tato Brahmsova kompozice symfonických parametrů byla dvojkoncertem s jediným skutečným sólistou.

Dvořákova Šestá symfonie D dur op. 60 je parádním číslem rozhlasových symfoniků. Vladimír Válek položil důraz na rustikální momenty a radostnost partitury. Skvěle vyzněl temperamentní Furiant a jas finální věty (vynikající gradace). Naopak meditační Adagio mohlo být ještě vřelejší a ve zvuku jemnější. SOČR tímto Dvořákem opět vyslal zprávu, že pražský symfonický život nevytvářejí jenom Česká filharmonie a Pražští symfonici.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.