pátek, 13. únor 2004

Dvojí experiment

Napsal(a) 

Dvojí experiment Dvojí experiment
Osmý ročník festivalu Struny podzimu, jenž pořádá Správa Pražského hradu, měl dle mého mínění dva vrcholy - zářijový koncert Magdaleny Kožené a listopadový koncert Jiřího Pavlicy . Ten pozval do hradní Jízdárny svůj Hradišťan , další svoje dítko - skupinu Talant , jihoafrického přítele Dizu Plaatjiese a zdánlivě nesourodou Pražskou komorní filharmonii . Ta si sice zachovala "svou tvář" sympatickým provedením předehry k Rossiniho Italce v Alžíru , nicméně vyšla "nevážnohudební ekipě" do jisté míry vstříc a vznikl tak experimentálně velmi zajímavý dialog.

První polovina však patřila world music v podání tradičního Hradišťanu, zvukově modernějšího a ektrifikovaného Talantu a afrického hosta. Spontánní muzicírováním, radostí z tvoření a temperamentem nakazili Pavlica, který volně míchá modalitu, tonalitu, folklór, jazzové archetypy, prvky klasiky a improvizace, s Plaatjiesem nejen svoje spoluhráče, ale vlastně celou Jízdárnu. Folklorně laděné Pavlicovy písně s nezaměnitelným zvukem vycházely z motta "Kdo se vejde do houslí" Pavlicova oblíbeného básníka Jana Skácela a prostřídaly se atraktivními vstupy černošského hudebníka, jenž je virtuosem na perkuse, africkou flétnu, mbiru atd.

Dvojí experiment Dvojí experiment

Po nástupu orchestru (bez dirigenta) se bezezbytku naplnila Pavlicova slova, že "ať jsme odkudkoliv, mladí nebo staří, černí nebo bílí ..., všichni chodíme po jedné zemi a nad hlavou máme jedno nebe, a pro všecny z nás ... tu existuje krása různosti. Chce to jenom trochu tolerance a chuti hledat." A oné tolerance bylo hodně. Pro orchestr to musela být nová zkušenost. Například v improvizačních sólových vstupech dopadli klasikáři různě - některým se dařila jazzová nenucenost a drive, u jiných to trochu drhlo. Nicméně to byl báječný večer a Jízdárna se otřásala stading ovations.

Ještě větším experimentem byl v Jízdárně závěrečný koncert Strun podzimu 4. 12., kdy pod názvem "happening" vystoupili za až příliš improvizované moderace Jaroslava Duška na třech pódiích někteří z hostů předchozích ročníků festivalu. Kritika potěšilo, když vedle Dana Bárty , Alana Vitouše a Robyho Lakatoše se neztratil cellista Jiří Bárta a že převážně mladé publikum bylo nuceno vyslechnout poslechově náročnou hudbu Zoltána Kodályho a vůbec se nebránilo. Propojení klasiky, jazzu a etna se v podstatě vydařilo, přestože zvukový mistr koncertu evidentně nepřál. Večer měl po interpretační stránce velmi dobrou úroveň, jenom vokální trio Triny v posledním čísle večera, kdy se skutečně jednalo o happening všech účinkujících, v improvizaci na téma Don't Worry Be Happy , které proslavil Boby McFerin, a v cikánském přídavku s Roby Lakatosem působilo nejistě.

Zástupce pořadatele ing. Krump byl s průběhem, dramaturgií i zájmem publika festivalu oprávněně spokojen: "Festival Struny podzimu rád sbírá prvenství. Vozí do Prahy hvězdy, které tu ještě nebyly a propojuje žánry tak, že například slovo crossover má konkrétní obsah." Ujistil mě, že je ohledně budoucna optimistou a že festival má plnou podporu Hradu. Tím snad odstranil "solidní nejistotu", která vanula v kuloárech o pokračování tohoto mimořádného projektu.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.