V koncerním a divadelním kalendáři přelomu letní a podzimní sezony se spolu střetly tři festivaly, více či méně zaměřené na prezentaci historicky poučené interpretace starší hudby: Pražské barokní slavnosti (konaly se přes celé léto, skončily na začátku října), Theatrum Kuks (25.- 28. 8.) a Haydnovy hudební slavnosti (9. – 17. 9.). Tiskové materiály Pražských barokních slavností a způsob jejich propagace bohužel jen málo naznačovaly, že festival není atrakcí primárně zaměřenou na kolemjdoucí turisty, nýbrž sérií představení minimalistických komorních oper z pera Víta Zouhara a Tomáše Hanzlíka, prostřídaných Vivaldiho serenatou L’Unione della Pace, e di Marte, v provedení souboru Hofmusici, za řízení autora rekonstrukce skladby, Ondřeje Macka. Z uměleckého i návštěvnického hlediska šlo přitom o perfektně připravenou akci – představení se konala v Ledeburské zahradě, kde salla terrena slouží jako jeviště; publiku byly k dispozici plédy, v případě deště kryla hlediště stanová konstrukce. Kromě Vivaldiho byly na programu Zouharova Coronide, jeho a Hanzlíkovo Torso, Hanzlíkova Yta innocens a jeho Endymio, a konečně hudební žert Facetum musicum (pasticcio na anonymní text a hudbu Antonia Vivaldiho, Georga Friedrich Händela a Antonia Lottiho). Měla jsem možnost shlédnout L’Unione della Pace, e di Marte a Torso, obojí v komorním obsazení, odpovídajícím velikosti scény. Torso dokonce dvakrát – se třemi a čtyřmi zpěváky, za doprovodu Ensemble Damian, který před představením bavil publikum trii Josepha Haydna. Ve zvlášť slavnostních okamžicích se zpěváci místo trompet chopili mirlitonů s roztrubem ve tvaru květu. Barokně laděné kostýmy Venduly Johnové byly znamenité, představení mělo rychlý spád a vtip, a nastudování opery, o které se postaral Marek Čermák, bylo vynikající (sóla zpívali Markéta Večeřová, Markéta Mátlová v alternaci s Hanou Dobešovou, Radek Prügl v alternaci s Janem Mikuškem a Pavel Maška); lze jen doufat, že se celý projekt bude opakovat i příští rok.
Theatrum Kuks a Haydnovy hudební slavnosti fungují na podobném principu jako Pražské barokní slavnosti – s tím rozdílem, že místo jediné zahrady oživují ve východních Čechách celé kukské údolí a jeho okolí, a v západních Čechách velkou část jižního Plzeňska. Theatrum Kuks mělo letos na programu křest CD Deset zastavení na Kuksu, přednášky o barokním divadle, sochařství a hudebních nástrojích, workshopy a kursy (včetně výuky barokních karetních her), koncerty, taneční vystoupení i divadelní představení. Hofmusici tu provedli Vivaldiho L’Unione della Pace e di Marte, Rapšašský komorní orchestr Operu o Landeborkovi, Komorní orchestr Plzeňské konzervatoře, vedený Jakubem Kydlíčkem Pergolesiho intermezzo Livietta e Tracollo, a mezinárodní divadelní soubor Masks on stage commedii dell’arte Pinocchio. Kukský rezidenční soubor Geisslers Hofcomoedianten reprízoval zřejmě nejstarší jezuitskou školskou hru, Ambrosii Edmunda Campiona – velmi moderně a působivě provedenou 25. 8. v plenéru Křížové cesty 21. století ve Stanovicích, za hudebního doprovodu souboru Cum Ardore.
Zahajovací koncert Haydnových hudebních slavností je tradičně v režii orchestru Plzeňské konzervatoře; tentokrát s ním jako sólisté vystoupili Kateřina Englichová a Vilém Veverka, kteří následující den dopoledne koncertovali v kapli dolnolukavického zámku. V dalších dnech se na festivalu představily soubory Ensemble Sporck, In Cordis, Tiburtina Ensemble, Capella Ornamentata, Musica malinconica, Affetto a Capella Regia Praha, dále Irena Troupová s loutnistou Miloslavem Študentem, flétnistka Marta Kratochvílová s loutnistou Janem Čižmářem a gambistou Petrem Wagnerem; jejich programy pokryly časový prostor od středověku po 19. století, a připomněly řadu významných výročí. K tomu, aby festival mohl přispět také k oslavám letošního dvojitého jubilea Franze Liszta, mu scházelo patřičné „technické zázemí” – romantické varhany a klavíry. Festivalová dramaturgie tuto nesnáz „obešla” programem, věnovaným žánru, ve kterém Liszt obzvláště vynikal – transkripcím skladeb 18. až 20. století i původní tvorbě, určené pro v době Lisztova života velmi oblíbenou nástrojovou kombinaci – klavír a harmonium. Petra Matějová a Adam Viktora se svých úloh zhostili výborně, obecenstvo, které „Le Salon 1880“ navštívilo, se královsky bavilo. S harmoniem se mohlo setkat i na závěrečném festivalovém koncertě v Lužanech, kde Ensemble Inégal přednesl skladby Dvořáka, Brahmse, Schuberta a Ludwiga Ernsta Gebhardiho: duchovní písně, varhanní kompozice a Dvořákův cyklus Maličkosti.
