Dvakrát karneval a proroctví a smrt Tarase Bulby: Smetanova Litomyšl zahájena

Dramaturgie letošního zahajovacího koncertu Smetanovy Litomyšle byla letos slavnostní, radostná a neokázalá. Zaznělo vůbec poslední dílo Bedřicha Smetany Pražský karneval, který se z více důvodů málo uvádí. Pořadatelé dokonce iniciovali nové vydání not a zapíšou se do historie uvádění skladby, komponované zcela na prahu šílenství. Její složitá provozovací historie by vydala na samostatné pojednání, podstatné ale je, že tentokrát zazněla ve velmi transparentní a atraktivní podobě. Její začátek upomíná na Čertovu stěnu a je zajímavé, jak i uprostřed komplikovaných harmonií a trochu nepředvídatelného průběhu Smetanu stále poznáváme. Jakub Hrůša pomohl velmi logickému a barvitému provedení České filharmonie. Působilo jako trochu svérázné a zároveň důvěrně známé modernistické dílo.

 , foto Smetanova Litomyšl

Počasí bývá součástí dramaturgie. Krátká bouřka se tentokrát přehnala kolem šesté a pak byl klidný letní večer, ale pořád vlhko a velmi teplo. Pro housle a houslistu dost náročná situace, protože nástroj reaguje na každou „klimatickou změnu“. Josef Špaček přednesl Čajkovského houslový koncert s jistotou a technickou brilancí. Začátek mu vyšel velmi lyricky, ale z podmanivé citovosti pak mírně ubral, takže lyričnost nakonec nebyla tou nejvýraznější stránkou provedení. Pomalou větu hrál střízlivě a elegantně, a finále mu vyšlo opravdu virtuózně.

 , foto Smetanova Litomyšl

Po přestávce přišel Dvořákův Karneval, ve kterém si dirigent doslova liboval v tempovém kontrastu mezi střední částí a krajními oddíly. Česká filharmonie začala vehementně a místy až tvrdě, zatímco ve střední části se tok hudby naprosto zastavil a hrály jen jednotlivé nástrojové skupiny. Hru s barvitými detaily pak naplno rozpoutal v závěrečné části – a jako by bylo hned poznat, že Janáčkův Taras Bulba je jeho velmi oblíbené dílo. Představil ho jako skladbu plnou vnitřních kontrastů a krátkých zastavení, prudkých zvratů a nečekaných zjihnutí. Orchestr hrál naplno a ve štíhlém moderním zvuku, v intenzivních výrazových polohách jsme slyšeli všechny hráčské skupiny České filharmonie. A také houslistku Olgu Šroubkovou, která přijela jako výpomoc na postu koncertního mistra a svým tónem upoutala v každém krátkém sóle. Provedení plné energie jakoby nepotřebovalo tak výrazný hymnický závěr, kde dirigent naopak zachoval jistou střízlivost.

 , foto Smetanova Litomyšl

Koncert přenášela živě ČT Art a jistě nabídla řadu hezkých zámeckých záběrů. Hlavní byl ale blízký kontakt, který se podařilo vytvořit mezi hráči a publikem. Zámecké nádvoří dovede být oproti koncertním sálům i komorním a důvěrně blízkým prostorem, kam se publikum pochopitelně rádo vrací. A atmosféra zůstává živá, i když je auditorium plné oficiálně zvaných VIP hostů.

Sdílet článek: