středa, 9. březen 2011

Dvakrát Beethoven s Bělohlávkem

Napsal(a) 

V krátké době dvakrát dirigoval Pražskou komorní filharmonii její čestný šéfdirigent Jiří Bělohlávek . V prosinci na koncertě k osmdesátinám Ivana Moravce a 9. ledna v abonentní řadě. Oba koncerty měly nejen vysokou interpretační laťku, ale také vzácně bezprostřední atmosféru.

Na prosincovém koncertě ve Smetanově síni ke svým 80. narozeninám Ivan Moravec hrát nemohl, ale společně s dirigentem a ředitelem PKF se objevili na začátku na pódiu. A Bělohlávek při gratulačním proslovu těžko skrýval, anebo možná ani neskrýval, své dojetí. Ve Dvojkoncertu Bohuslava Martinů, který se hrál místo plánovaného Mozarta, výborně „zaskočili“ Slávka Pěchočová a Václav Mácha – s výrazným a kultivovaným úhozem, který nezapře osobnost učitele, a pregnantním rytmem. Kromě Martinů se hrál Beethoven, předehra CoriolanEroica , ve které Bělohlávek s PKF překvapil temnější a zastřenější barvou zvuku, ideálním pro tohoto autora. Provedení přitom bylo transparentní a pečlivě vystavěné, žádný mozartovský Beethoven. Nebylo to historicky poučené provedení za každou cenu, sympatický byl naopak určitý nadhled, který využíval komornějšího zvuku, ale nechyběla velká linie charakteristická spíš pro romantičtější provedení. Totéž můžeme říci i o provedení Beethovenovy Osudové na lednovém koncertě v Rudolfinu. V první polovině se hrály dvě vtipné suity Igora Stravinského a zejména Koncert pro lesní roh Paula Hindemitha. Ten byl komponován pro slavného anglického hornistu Denise Braina, uvádí se málo, ale sólista Radek Baborák provedl nesnadné dílo s lehkostí, jakou umí jen on. Pro každou větu našel potřebnou barvu a náladu a německy přednesl i krátkou báseň, kterou skladatel do partitury zařadil. V této sezoně je Baborák hostem u řady orchestrů, ale zatím se věru nemusí opakovat, pokaždé jako by vytáhl nějaký trumf. Jako přídavek se hrála scherzová druhá věta, i když celkově nejpůsobivější částí koncertu je nejspíš věta čtvrtá. A pak ještě jeden sólový přídavek, kde střídal barvy i dynamiku, a publikum jen zíralo. Oba koncerty měly velmi pěknou atmosféru i proto, že na ně zjevně přišlo stálé a znalé publikum, které si PKF vybudovala. a které je v dnešní Praze vzácné.

Jindřich Bálek

Od roku 2004 pracuje v Českém rozhlase, z toho deset let v Redakci kulturní publicistiky a od roku 2014 v Redakci vážné hudby. Zabývá se hudební dramaturgií, kritikou i publicistikou. Pochází z Teplic, kde vystudoval gymnázium; je absolventem Institutu základů vzdělanosti UK, a oboru filosofie na FF UK v Praze.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.