pondělí, 10. srpen 2015

Dvacetileté Audite Organum u sv. Jakuba – varhanice Irena Chřibková a hosté

Napsal(a) 

Irena Chřibková Irena Chřibková

Za dvacet let své existence mezinárodní varhanní festival poeticky nazvaný Audite Organum (Slyšte varhany) představil na recitálech v bazilice sv. Jakuba na Starém Městě pražském na 130 špičkových interpretů ze sedmadvaceti zemí světa včetně naší republiky. S mimořádným nasazením se o zajištění tohoto cyklu o osmi koncertech, který se koná vždy v srpnu a září, stará titulární varhanice baziliky Irena Chřibková spolu s týmem nadšených lidí i s varhanářem a kameramanem. Zahajovací koncert letošního jubilejního ročníku, který se konal ve čtvrtek 6. srpna, byl více než slavnostní. Byl na něm totiž představen nový kompaktní disk, který z nahrávek z uplynulých ročníků vydal Radioservis (Český rozhlas vybrané recitály natáčí); jsou na něm zastoupeni např. John Scott, bývalý varhaník katedrály sv. Pavla v Londýně, nyní u sv. Tomáše v New Yorku, James Kibbie, profesor University of Michigan, vítěz soutěží Pražského jara a v Chartres, nebo profesor pařížské konzervatoře Thierry Escaich. Samotný první festivalový večer patřil „domácí“ varhanici Ireně Chřibkové, která připravila dramaturgicky skvěle vystavěný program: s výjimkou jediného díla uprostřed zahrnoval skladby vytvořené v uplynulých sto šestnácti letech. Uvedla ho první částí Svět v očekávání příchodu Spasitele z programní Pašijové symfonie (1924) od Marcela Duprého. Skladbu podala s klidným nadhledem, zdůrazněným naléhavě se opakujícím rytmem a především v romanticky, skoro francouzsky měkkém zvuku.

Martin Opršál Martin Opršál

V Sonátě Detto I (1978) pro varhany a bicí od rusko-tatarské skladatelky Sofie Gubajduliny přizvala Martina Opršála, výborného bicistu, pedagoga brněnské JAMU, se kterým už roky spolupracuje a který měl svoje nástroje pečlivě rozestavěny na kůru. Ten se zhostil svého partu s velkým nasazením a ohromným soustředěním. Zejména v této skladbě mohli návštěvníci koncertu ocenit videoprojekci, v níž viděli, jak obtížná je tato skladba z hlediska hráčské techniky a souhry; některá místa jsou totiž aleatorická, efektní byly i clustery ve varhanách, pasáže divoké, bouřlivé a pak zase pokojné. Sonáta sází na rytmus a zvukové barvy, varhany v kombinaci s různými bicími nástroji vytvářely nádherné souzvuky. Posluchači zaujatě sledovali výkony obou interpretů. Na můj vkus byla skladba tvořená zvukovými plochami, bez zřetelné melodie, bez tématu příliš dlouhá (asi 20 minut). Následovalo tzv. velké Preludium e moll Nicolause Bruhnse, v němž se varhanice Chřibková zcela stylově přenesla do středního baroka, výrazně artikulovala, fantazijní úseky přednesla uvolněně, naopak strohé fugy zcela přesně, její registrace byla komornější, odpovídala severoněmeckému ideálu.

Irena Troupová Irena Troupová

Pozornost upoutalo první provedení písňového cyklu čerstvého osmdesátníka Jiřího Temla Prosby a chvály (2015) s podtitulem Hommage à Antonín Dvořák. Jde totiž o pět skladeb inspirovaných slavnými Dvořákovými Biblickými písněmi, které stejně tak zhudebňují žalmové texty. Cyklus se jim vzdáleně blíží i hudebním jazykem, na rozdíl od některých Temlových skladeb nevýbojným, vyniká kantabilitou, dobrou pěveckou stylizací, vyjadřuje různé výrazové polohy. Sopránového partu se spolehlivě zhostila Irena Troupová, známá hlavně jako interpretka staré hudby. Krásně vystihla výrazové odstíny díla, na samém konci zazpívala i vysoké c, většinou jí bylo rozumět, snad její útlý soprán charakteristického zabarvení byl poněkud křehký na tuto hudbu. Temlovo dílo se svými kvalitami jistě zařadí na repertoár i dalších našich pěvkyň. Závěr patřil První symfonii d moll (1899) od Louise Vierna; po Allegru vivace zazněl jásavý Final v typicky toccatové sazbě s figuracemi v manuálu a tématem v pedálu, skladba pozitivní, radostné nálady, jak se na samý konec koncertu hodí. Irena Chřibková předvedla suverénní techniku, velkou muzikálnost a citlivost ve spolupráci s dalšími kolegy na kůru. Osobně jsem ocenila především její registrační mistrovství, které však není u našich varhaníků samozřejmostí. Bylo znát, že svatojakubské varhany důvěrně zná a dokáže z nich vytáhnout barevné kombinace, které se blíží třeba francouzským nebo severoněmeckým varhanám. Návštěvníci, mezi nimiž byli i četní varhaníci, navzdory vedru zaplnili baziliku (ačkoli bylo překvapivě velmi teplo i tam) a vytvořili vřelou atmosféru.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.