pondělí, 3. březen 2014

Dva sólisté z tria

Napsal(a) 

Jitka Čechová a Jan Páleníček Jitka Čechová a Jan Páleníček
Že Smetanovo trio patří mezi vrcholné představitele české komorní hry, je domácímu i zahraničnímu publiku skutečností dávno známou. Na samostatném recitálu klavíristky Jitky Čechové a violoncellisty Jana Páleníčka, jenž zazněl 28. 1. v kostele sv. Šimona a Judy pod záštitou jednatelství FOKu, se mohli posluchači již po několikáté přesvědčit o jejich stejně špičkových sólových kvalitách. Oba také nahráli množství úspěšných CD a například cyklus celého klavírního díla Bedřicha Smetany v podání Jitky Čechové považuji za výjimečný snímek. Na koncertě zazněla dvě díla Johannese Brahmse a jedno Bohuslava Martinů. V tomto roce uplyne sto let od narození klavíris­ty a skladatele Josefa Páleníčka a pětadvacet let od smrti violoncellisty Saši Večtomova. Oba byli členové proslulého Českého tria, na jehož tradici Smetanovo trio vědomě navazuje. Jak ve svém prů­vodním slově uvedl Jan Páleníček, koncert byl věnován památce těchto dvou umělců. Program byl i proto koncipován jako při­pomínka jejich společného koncertního reperto­áru. Úvodem zazněla třívětá Sonáta pro klavír a violoncello č. 1 e moll op. 38 Johannese Brahmse (její zvláštností je Brahmsovo vyškrtnutí volné věty, nejspíše vysvětlitelné oživující přítomností Kláry Schumannové). Hned první tóny Páleníčkova provedení melodického tématu evokovaly zpěvnost hry jeho učitele Večtomova. V jeho hře však slyším i temperament jeho otce či Miloše Sádla. Variace na Rossiniho téma pro violoncello a klavír H. 290 Bohuslava Martinů jsou virtuózním šperkem violoncellové literatury. Toto téma zpracoval v houslových variacích již Paganini. Cellový part Variací Martinů se jim technickou náročností vyrovná, ale jako hudba jsou o něčem nesrovnatelně jiném. Páleníček je vystři­hl s obdivuhodnou lehkostí, zřetelností detailů a citem pro kontrast. Čtyřvětá Brahmsova Sonáta pro klavír a violoncello č. 2 F dur op. 99 je z jeho neklavírních sonát tou nejrozsáhlejší a je v mnohém ohledu interpretačně choulostivá. I vynikající cellisté bývají občas doprovodem akusticky znevýhodněni a jejich náročné pasáže rychlých not – zvláště v nižších polohách – jsou sice vidět, ale ne slyšet. Nejen v této So­nátě, ale v celém recitálu byl zvuk obou nástro­jů velmi vyrovnaný, architektura dynamiky i frází byla zjevně promyšlená a pozname­naná dlouholetou zkušeností společné práce v triu. Především zásluhou citlivého vnímání cellového partu kla­víristkou znělo cello i v obávaných polohách výjimečně srozumitelně. Zaslouženým ovacím naplněné koncertní síně se umělci odměnili dvěma přídavkovými bonbónky z repertoáru Alexandra Večtomova. Těším se na chystanou nahrávku tohoto programu.

 

Psáno pro: HARMONIE 2014/03

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.