Dulce melos – pozoruhodný středověký nástroj poprvé v Čechách

Posluchači Tříkrálového koncertu konaného 5. ledna 2016 v malém prostoru Juditiny románské věže u Karlova mostu v Praze měli možnost poprvé slyšet pozoruhodný středověký hudební nástroj, který dosud nikdo nikdy neslyšel. Jednalo se o rekonstrukci nástroje, který v roce 1440 podrobně popsal a nakreslil ve svém traktátu fyzik, matematik, astronom a astrolog, ale také varhaník vévody Filipa Dobrotivého Henri Arnaut de Zwolle. Nástroj pojmenoval dulce melos. Tento název byl ve středověku používán pro cimbál. Koneckonců anglický název dulcimer z tohoto pojmenování vyšel. V Arnautově traktátu jsou popsány i s podrobnými nákresy další hudební nástroje, které na rozdíl od dulce melos jsou známé z mnoha dobových vyobrazení i popisů. Některé již byly podle Arnautových podkladů rekonstruovány. Dulce melos je klávesový strunný nástroj, který se tvořením tónu liší od klavichordu i od cembala. Oba tyto nástroje existovaly již od 14. století a Arnault jim rovněž věnoval ve svém traktátu pozornost. Pozoruhodné je, že dulce melos je zřejmě nástroj, který reálně neexistoval, ale který Arnaut navrhl. Zřejmě se pokusil zmechanizovat hru na cimbál. Tón na dulce melos vzniká úderem do struny a odskočením kladívka, podobně jako na klavíru. Dalo by se tedy říct, že Arnaut navrhl před polovinou 15. století nástroj, který známe v podobě kladívkového klavíru až z 18. století.

Dulce melos, který byl poprvé v Čechách představen na koncertě, vyrobil podle Arnaultových nákresů a popisů varhaník a hráč na klavichord a další klávesové nástroje Tomáš Flégr. Na koncertě společně s Lukášem Vytlačilem prezentovali jednak hudbu 15. století, tedy hudbu z doby Henriho Arnauta de Zwolle a dále skladby z počátku 16. století. Vedle skladeb Guillauma Dufay a Arnolda Schlicka to byla hudba z Buxheimer Orgelbuch, Lochamer Orgelbuch a z několika varhanních tabulatur. Zazněly duchovní i liturgické skladby, jejich instrumentální parafráze a také hudba světská. Tomáš Flégr hrál nejen na dulce melos, ale také na kopii malého středověkého varhanního portativu a na středověké psalterium. Zajímavé bylo porovnat zvuk psalteria, trsaného plektry z ptačích per s krásným, jemným, doslova sladkým zvukem dulce melos. Lukáš Vytlačil zpíval se zvukově tichými nástroji velmi kultivovaně v rozsahu překračujícím tenorovou polohu až ke kontratenorovým tónům. Když hrál na zobcové flétny, bylo na způsobu jeho hry poznat jeho znalosti a zkušenosti s poučenou interpretací barokní hudby. Škoda, že hudbě z tohoto období, provozované bez dodatečných nepatřičných vnějších efektů je u nás věnováno tak málo pozornosti.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější