pátek, 19. červenec 2002

Duke po Vídeňsku

Napsal(a) 

Duke po Vídeňsku Duke po Vídeňsku
Dobrých bigbandů je v porovnání se zlatou érou swingu proklatě málo, ale jsou. A přinejmenším již od šedesátých let neplatí, že za autentickými velkými jazzovými orchestry je třeba putovat za oceán. Ti, kteří se první květnovou středu místo na Petřín vydali na koncert VAO určitě nelitovali. Ellingtonovy "zvuky lásky" v provedení jednoho z nejdéle působících světových bigbandů (od roku 1977!) pod taktovkou kapelníka Mathiase Ruegga si podle rozjasněných tváří v publiku i podle počtu přídavků téměř v ničem nezadaly s prchavými i trvalejšími emocemi spojovanými a prvomájovým večerem. Téměř dvacítka vídeňských hudebníků nabídla prořídlému, ale sympatizujícímu publiku procházku po Ellingtonově klasickém repertoáru v Rueggových aranžmá, jak je známe z nahrávky VAO Duke Ellington's Sound of Love z roku 1999, vydané při příležitosti Ellingtonova stoletého výročí na značce The Montreaux Jazz Label. Přestože Ellington v provedení VAO místy připomíná spíše decentní a osvěžující promenádní dýchánek, než bigbandovou džungli spojovanou s expresivnější orchestrální tradicí, vitalita a nakažlivé zaujetí jednotlivých sólistů zachraňuje vídeňský kolektiv před hrozícím akademismem. Přes relativní stručnost Rueggových aranžmá se ke slovu bohatě dostali téměř všichni, připomeňme alespoň Andyho Scherrera na tenorsaxofon, Klause Dickbauera na klarinet, kytaristu a perkusionistu Alegre Correu nebo vokalistku Anne Lauvernac .

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.