úterý, 6. srpen 2019

Due virtuosi na Letních slavnostech staré hudby, jiskřiví i ztišení

Napsal(a) 

 , foto Zdeňka Hanáková foto: Zdeňka Hanáková

Šestý koncert 20. ročníku Letních slavností staré hudby se odehrával 31. července v Tereziánském sále Břevnovského kláštera v Praze. Hostem večera byla umělecká dvojice Vittorio Ghielmi, italský hráč na violu da gamba, a švýcarský loutnista Luca Pianca.

Vittorio Ghielmi je znám nejen jako gambista, ale také i jako dirigent a skladatel. Vede Institut pro starou hudbu, vyučuje na salzburském Mozarteu a jako hostující profesor působí na londýnské Royal College of Music. Je oceňován jak pro svůj novátorský přístup k interpretaci na gambu, tak i pro uvádění a popularizování barokního repertoáru. Za dobu svého působení spolupracoval s řadou významných osobností v tomto oboru a jako sólista i dirigent vystupuje s prestižními soubory (Il Giardino Armonico, Freiburger Barockorchester, Akamus Berlin). S loutnistou Lucou Piancou spolupracuje v duu od roku 1999. Pianca je jedním ze zakládajících členů souboru Il Gardino Armonico a od roku 1982 spolupracuje s ansámblem Concentus Musicus Wien. Významná je i jeho spolupráce s renomovanými sólisty – například s Cecilií Bartoli, Victorií Mullovou a Albrechtem Mayerem. Jeho diskografie čítá na 70 (!) titulů – za zmínku stojí například kompletní nahrávky loutnové literatury J. S. Bacha a A. Vivaldiho. Řada z nich získala prestižní ocenění, jako například Gramophone Classical Music Award, Choc du Monde de la Musique, Echo-Preis nebo Diapason d'Or. Od roku 2008 Luca Pianca spolupracuje dirigentsky na barokním cyklu vídeňského Konzerthausu.

 , foto Zdeňka Hanáková foto: Zdeňka Hanáková

Svůj program nazvali Due virtuosi a během večera představili několik virtuózních dvojic skladatelů, které v hudební historii spojuje komponování a hra na violu da gamba. Ta byla velmi oblíbená ve Francii především v 17. a v první polovině 18. století, potom začala stoupat popularita violoncella, které je zvukově výraznější. K jedné z těchto známých dvojic hráčů a skladatelů patřil Marin Marais a Antoine Forqueray. Marin Marais, jehož hra byla přirovnávána ke hře „anděla“, působil u francouzského královského dvora více jak čtyři desítky let. Byl uznávaným virtuosem evropského významu a výrazně rozvinul techniku hry na sólovou violu da gamba. O tom svědčila nejen jeho vystoupení, ale i rozsáhlá tvorba: složil na 600 skladeb pro tento nástroj, s doprovodem bassa continua a několik děl pro dvě a tři violy.

Během večera z jeho díla dvojice umělců přednesla slavnostně laděnou Allemande La Marianne ze Suity č. 5 g moll, Ballet en Rondeau ze Suity č. 1 d moll a ztišenou, zadumanou La Rêveuse společně s kontrastní svižnou L´Arabesque. Hra gambisty Vittoria Ghielmiho se vyznačovala lehkostí a virtuózní technikou, jeho kolega loutnista Luca Pianca zůstával vždy v roli doprovodu, a tak vynikal především melodický a technicky náročný part jeho spoluhráče. Po skladbách Marina Maraise přišel na řadu během koncertu v Tereziánském sále jeho hudební konkurent - skladatel Antoine Forqueray. Dobové prameny ho na rozdíl od Maraise charakterizují jako „ďábla“, právě pro ohnivou hru na gambu a jeho prudkou povahu. Vittorio Ghielmi od něj přednesl sólově Chaconne La Buisson.

 , foto Zdeňka Hanáková foto: Zdeňka Hanáková

Švýcarský loutnista Luca Pianca se představil sólově v díle Roberta de Visée. Po jemně drnkaném Prélude v jeho podání velmi pěkně vyzněla rytmicky i výrazově volněji pojatá Sarabanda. Následovalo patřičně kontrastní a svižněji provedené Rondeau vystavěné na jednoduchém motivu – vše ze Suity č. 6 c moll. Pianca pak ještě uvedl Musette en rondeau od stejného autora. V závěru první poloviny koncertu společně oba umělci provedli sonátu Solo per la viola da gamba e basso od Carla Zuccariho, italského skladatele a houslisty, který žil v oblasti Cremony a během svého života navštívil mj. i Olomouc. V Miláně založil hudební školu, krátce žil také v Londýně. Sonáta, která večer zazněla, se dochovala v rukopise z roku 1730 a patrně pochází z období, kdy právě cestoval po střední Evropě. Dílo je technicky velmi náročné – zvláště prostřední věta Presto vyžaduje po hráči na gambu velké soustředění a hbitou hráčskou techniku, a skladba vyniká hudební invencí. Oba umělci, především gambista, v ní měli velký prostor pro předvedení svých hráčských kvalit. Druhá polovina koncertu přinesla díla Antoina Forqueraye, a to jak otce, tak i syna a dále opět skladby Roberta de Visée. Pražské publikum opět mohlo obdivovat, s jakou lehkostí, bravurou, jiskřivými arpeggii a soustředěním interpretuje gambista Vittorio Ghielmi Forquerayovu Allemande nebo La Girouette Ms. Recueil de pièces de viole.

 , foto Zdeňka Hanáková foto: Zdeňka Hanáková

Příjemně sametový zvuk violy da gamba a hráčské mistrovství Vittoria Ghielmiho (hraje na nástroj zhotovený Michelem Colichonem v Paříži roku 1688) i jemný loutnový doprovod Lucy Piancy navodily působivou atmosféru večera, kterou dotvářelo jeho zasazení do krásného prostředí největšího ze sálů zdejší prelatury.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.