pondělí, 7. prosinec 2020

Druhá adventní radost s Českou filharmonií, Honeckem a Buchbinderem

Napsal(a) 

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

Druhý adventní koncert pojala Česká filharmonie zejména jako poctu Ludwigu van Beethovenovi, jeho Symfonii č. 1 postavila do kontextu s Mozartovým Klavírním koncertem č. 20 d moll a výběrem z Griegovy hudby k Peeru Gyntovi. Přizvala k tomu z Vídně jedny z nejpovolanějších umělců, dirigenta Manfreda Honecka a klavíristu Rudolfa Buchbindera.

Hned s prvními tóny Griegova Jitra se Rudolfinem rozlila laskavost. Honeck je osobnost, z níž tryská pozitivní energie a velkorysost, k jeho velkým přednostem jednoznačně patří empatie k autorům, hráčům i k publiku, jehož pětičlennému „zástupu“ na balkoně věnoval svůj milý úsměv. Grieg byl pod jeho vedením do široka rozezpívaný (Solvejžina píseň), tónově ladný a měkký, nepostrádal křehkou melancholii a velmi umně odstíněné nálady. Zazářily tu dechové nástroje, jako vždy skvěle frázující flétnistka Andrea Rysová a výtečně také hobojistka Jana Brožková (jejich dialog v úvodu Jitra byl skvostný), fagotisté si vychutnali svou chvíli Ve sluji krále hor.

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

V Mozartově klavírním koncertu z roku 1785, v němž autor poprvé sáhl po temné tónině d moll, jsme dostali ty nejlepší vídeňské chutě: melange, Sacher, Schnitzel i Tafelspitz. Fráze byly dobře doposlouchané a vyklenuté, vzájemný kontakt mezi dirigentem, sólistou a orchestrem fungoval v podstatě bezchybně a s tou nejlepší „chemií“. Rudolf Buchbinder je ve svých 74 letech (shodou okolností oslavil narozeniny 1. prosince) mladicky rozverný, nekouzlí u klavíru velké dojemné scény, přitom v partu emoce ani detaily nechybí a všechny tóny k posluchači skutečně „mluví“. Mozarta provedl s frajerským nadhledem, jako bychom byli na návštěvě v jeho obýváku. Ještě by u toho možná zvládl vyprávět vtipy a pít víno... Líbilo se mi, že spolu s orchestrem vynesl z Mozartovy partitury nejen drama, ale také humor. K jeho cti se sluší říct, že bedlivě sledoval dechovou sekci, oddělenou plexisklem, kvůli souhře. Víme, že kadence v Mozartových koncertech, tam kde se nedochovaly, Buchbinder často improvizuje (po Mozartově vzoru), tentokrát se rozhodl poctít Beethovena a uvést v první větě jeho kadenci (je to jediný Mozartův koncert, který Beethoven hrál na veřejnosti a k němuž napsal kadence), ve finále, pokud se nemýlím, kadenci improvizoval. Na postranním balkoně zněla instrumentace hutněji, než bych čekala, z online záznamu vyšel ale zvuk hezky vyrovnaně.

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

Pak přišla vášnivá smršť. Chvíli se zdálo, že je možná tempo první věty Beethovenovy symfonie pro orchestr příliš kvapné, ale to se během chvilky srovnalo a dílo třicetiletého autora se odvíjelo v jednom dialogu za druhým s naprostou samozřejmostí, obzvlášť pěkný byl napínavý začátek finále. Nebudu tentokrát vynášet do nebe dechovou část orchestru, jež si to nepochybně zaslouží, ale podtrhnu nadšení a chuť celé filharmonie předvést pod Honeckovou taktovkou to nejlepší, ať už ve skupině violoncell, kontrabasů nebo lesních rohů. Užili jsme si inteligentní muzikální projev a kultivovaný tón koncertního mistra Josefa Špačka, za povšimnutí stojí též pohotovost a přizpůsobivost vedle sedící houslistky Magdalény Mašlaňové (při kterémkoli koncertu). Program příjemně tradiční, radostný a plný světla. Kéž se takhle orchestru daří dál.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.