Poslední Wagnerova opera Parsifal je tradičně zastoupena v programu operního domu v Drážďanech. Je jednou z deseti Wagnerových oper, které jsou běžně, maximálně s ročními přestávkami, na repertoáru. Drážďanští nespěchají s novými nastudováními, díla zde nemají jepičí život, ale hrají se mnohdy dlouhou řadu let. Nejinak je tomu s inscenací Parsifala, která doznala 46 provedení od premiéry před dvaceti lety. Tradičně se hraje o velikonocích a letošní Velký pátek byl tím nejlepším uctěním slavných svátků.
Současné provedení samozřejmě nese stopy času a poněkud jiných scénických přístupů před mnoha lety. I secesní pojetí dekorace z dílny výtvarníka Rolfa Langenfasse působí trochu konzervativně, ale přesto uceleně a slavnostně. Kostýmy od téhož umělce jsou elegantní a vkusné. Režisérem této inscenace byl známý operní pěvec Theo Adam , který svoje pojetí založil na propracovaném hudebně dramatickém působení jednotlivých postav před vnějšími scénickými efekty. Samozřejmě kopí mrštěné čarodějem Klingsorem se zázračně objeví v Parsifalově ruce, aniž divák postřehne jak. Žádná jiná scénická nebo režijní avantgardní překvapení diváka ale nečekají. Hlavní předností a zajímavostí je skoro každoroční obsazování jednotlivých postav jinými pěvci, a to těmi nejlepšími. Potom je ideální možnost srovnání a přemýšlení o jejich výkonech a různých přístupech v rámci jednoho režijního pojetí. Základním atributem je také nesmírně kvalitní Drážďanská Staatskapelle , tentokráte pod vedením zkušeného dirigentského harcovníka Petera Schneidera , známého wagnerovského specialisty. Znovu bylo možné obdivovat vysoce kvalitní a vyrovnané pěvecké výkony všech sólistů. V titulní roli vynikl nově obsazený Klaus Florian Vogt , v poslední době velmi žádaný interpret závažných rolí Wagnerových oper na světových hudebních scénách včetně MET nebo Bayreuthu. V Drážďanech mimo jiné výborně ztvárnil Lohengrina, se kterým ostatně prorazil v newyorské Metropolitní opeře. Parsifala si již vyzkoušel ve vynikající sugestivně podané inscenaci v Baden Badenu pod taktovkou Kenta Nagana. Zpíval jej také v Teatro Lyceo v Barceloně a v Neapoli v divadle San Carlo. Vogt se zařadil mezi několik málo špičkových wagnerovských tenorů. Když jsem tohoto původně hornistu Hamburské filharmonie slyšel zpívat v Drážďanech Jeníka v Prodané nevěstě, nenapadlo mne, že skončí, tehdy lyrický tenor, tak úspěšně u Wagnera. Jedenasedmdesátiletý pěvecký matador Franz Grundheber byl opět výborný. Zdá se, že tento vitální pěvec úplně popírá působení času na lidský organismus. Amfortas v jeho provedení dostal trochu dramatičtější náboj díky temnějšímu a dramatičtějšímu posazení jeho hlasu. Další známá osobnost, legendární Kurt Rydl bezproblémově svým sonorním hlasem a s plným nasazením zvládal part věrného Gurnemanze. Možná, že dynamické odstínění mohlo být hlubší. Kurt Moll byl v této roli před lety vřelejší a lidštější. Čaroděj Klingsor není až tak příliš velký part a pro Lotyše Egilse Silinse , který nyní prožívá úspěšnou mezinárodní kariéru (zpívá také Wotana nebo Holanďana), bylo vystoupení až na krátký výpadek textu zdařilé. Poprvé jsem se setkal se švédskou pěvkyní Katarinou Dalayman . Sice to není Hildegard Behrens, Waltraud Meier nebo Deborah Polaski, které jsem v roli Kundry slyšel, ale odvedla svoji roli pěvecky na velmi dobré úrovni. Koneckonců zpívala a zpívá i jiné wagnerovské role na hlavních operních scénách. Ti, kteří se o Wagnerovo dílo zajímají, určitě znají DVD Tristana a Isoldy z MET. Dalayman zde zpívá Brangänu vedle Bena Heppnera a Jane Eaglen v titulních rolích. Pěvecký sbor má v tomto díle dosti velké uplatnění. Mateřský operní sbor rozšířený o pány Drážďanského symfonického sboru a dětský sbor za řízení Matthiase Bauera a Ulricha Paetzolda působil přesvědčivě. Myslím, že si diváci odnesli z tohoto velmi kvalitního představení hluboký velikonoční zážitek.
