Bohuslav Matoušek hrál (10. a 11.4.) s Českou filharmonií 1. houslový koncert Bohuslava Martinů. Není to hráčsky ani posluchačsky vůbec snadný kus. Jeho věčný jakoby roztěkaný pohyb neumožňuje běžnému posluchači – alespoň ne v tak snadné míře jako v jiných dílech od Martinů – orientovat se, zachytit delší linie, sledovat je a spočinout. Sólista tuto dvojí obtížnost úspěšně překonával svým poctivě korektním a zároveň zdravě zářivým tónem, znaleckým nadhledem a spolehlivou, neokázalou a samozřejmou jistotou. Abonentní program poměrně narychlo – a beze změny! – převzal místo Vladimíra Válka dirigent Tomáš Hanus . Prokázal jeho naprosto suverénním zvládnutím nejen obecnou profesionalitu a schopnost zmobilizování všech sil, ale i velkou míru profesní zralosti. V pátek 11. 4. pak Matoušek nejenže zahrál skvěle tento koncert znovu, ale později večer převzal za nahrávku právě tohoto díla Cenu Harmonie za nejlepší českou nahrávku – shodou okolností martinůovský double.
Dvořákova koncertní předehra V přírodě měla hodně potřebné pastorální nekonfliktnosti a oratorium Odkaz Jana Amose Komenského od Otmara Máchy naopak vzdorný patos. Toto monumentální dílo s permanentně ve vysoké dynamice exponovaným Pražským filharmonickým sborem a s úderně pregnantními motivy je svým nábožensko-humanisticko-vlasteneckým étosem i půlstoletí po vzniku životné a strhující. Dirigent držel naléhavost v krajnosti, sbor byl vynikající, mezzosopránová sóla, s nimiž přijela (původem Češka) Hannah Esther Minutillo , byla velice působivá.
