úterý, 24. červenec 2018

Dotek baroka v opeře tří autorů a barevná Musica Florea

Napsal(a) 

 , foto Daniel Rozsnyó foto: Daniel Rozsnyó

Barokní opera je dnes žánr relativně známý. V širším povědomé ji reprezentují především díla Georga Friedricha Händela, která již po desetiletí plní nabídku světových labelů a zahraničních, zejména německých, britských a amerických divadel. Setkat se s barokní operou na živo v České republice je mnohem vzácnější; nejčastěji se tak děje na provizorních scénách, během letních festivalů, a to v nejrozmanitějších podobách, úpravách a interpretačních úrovních.

Jednou z výjimek a zároveň světovým unikátem jsou představení v převozném divadle Florea Theatrum, které již několik let provozuje a neustále zdokonaluje Marek Štryncl a soubor Musica Florea. Počátkem července byla tato scéna umístěna do dvorany pražské HAMU (Lichtenštejnského paláce), aby již počtvrté dala ožít jiné raritě, opeře Muzio Scevola. V roce 1721 ji složili Filippo Amadei, Giovanni Bononcini a Händel (každý jedno dějství) na přání londýnského divadla King’s Theatre. Experiment tehdy příliš nevyšel a také současný posluchač/divák patrně shledá první dějství méně atraktivním, než druhé a třetí.

, foto Daniel Rozsnyó foto: Daniel Rozsnyó

V letošní pražské inscenaci opera zazněla poněkud zkrácena – zejména recitativy v třetím dějství byly výrazně seškrtány. (Porozumění textu usnadňovalo promítání titulků vedle jeviště). Celkový dojem silně určovala výprava a režie v barokním duchu. Florea Theatrum sice ještě nemá všechny základní dekorační sady (v inscenaci chyběl především vojenský tábor), i tak ale použité pestré iluzivní malby a scénické proměny zapůsobily.Režie se ujal zkušený francouzský herec a režisér Laurent Charoy: hra „en-face“, pohyb po diagonálách a na střed, převážně taneční krok, barokní gestika, kontrastní mimika, tak lze ve zkratce shrnout zásady hereckého projevu. Barokní estetika byla umocněna tanci (choreografie Helena Kazárová, tančil Ensemble Hartig) a zároveň vhodně několika málo „zcizovacími“ efekty, například deklamací.

 , foto Daniel Rozsnyó foto: Daniel Rozsnyó

Pěvecké výkony sólistů byly převážně velmi dobré, zejména Michaela Šrůmová (soprán) jako Orazio, Markéta Cukrová (mezzosoprán) coby Clelia, Sylva Čmugrová (alt) v roli Irene a v neposlední řadě Roman Hoza (basbaryton) jako Porsenna získali zaslouženě přízeň publika, a to i svým hereckým výkonem. Z obou hledisek méně šťastná byla volba titulní role: Alexis Vassiliev sice výborně zvládá koloraturní běhy, pomalé árie však obnažily méně příjemný témbr. Celkově vysoký dojem z představení ovšem určovala hra orchestru Musica Florea, který pod vedením Marka Štryncla dokázal i v náročnějších akustických podmínkách rozehrát partituru mnoha barvami a navodit jedinečnou atmosféru.

Inscenace vznikla ve spolupráci s festivalem Händel-Festspiele Halle, kde měla premiéru, zatím poslední plánované představení se bude konat v polském městě Szczawnica nedaleko slovenských hranic.

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.