sobota, 8. červen 2002

Don Carlos

Napsal(a) 

Don Carlos Don Carlos
Dalším závažným počinem nového vedení lipské operní scény bylo uvedení italské verze Verdiho opery Don Carlos (premiéra 17. 2.) v režiiWolfganga Engela , který se snažil částečně potlačit velkooperní klišé tohoto monumentálního díla a soustředil se více na detail, což mu umožnilo ve spolupráci s výtvarníkem Horstem Vogelsangem připravit několik zajímavých nápadů a překvapení. Uvedl bych například scénu autodafé, kde nad více než stočlenným sborem byly vysoko v provazišti zavěšeny dvě figuríny andělů, z nichž jedna byla sopranistka zpívající ve finále sólo, takzvaný hlas z nebe. Kombinaci dobových kostýmů s moderními vkusně a zajímavě navrhla Katja Schröder . Hudebně připravil inscenaci švýcarský dirigent Mario Venzago , který odvedl precizní, velmi solidní práci. Hlavní pěveckou hvězdou večera byl vynikající finský basista Jaakko Ryhänen , představitel krále Filipa. Asi nejvíce zaujal ve velké árii v 5. obraze, kdy režisér působivě umístil na tmavé jevištní ploše jako protihráče nešťastnému osamělému králi violoncellistu, hrajícího doprovodné sólo. Mexičan Rafael Rojas neměl v roli rozporuplného infanta technické problémy, ale výrazově zůstal leccos dlužen. Ideální nebyla ani Ruska Světlana Katčour v roli Alžběty. Zato výborně si vedla jako vášnivá Eboli Cornelia Helfricht ; Martin Ackermann , kdyby někdy nepřepínal svoje hlasové síly, byl by velmi dobrým Posou. V roli mnicha zaujal krásným hlasem Ain Anger , kdežto Američan James Mollenhoff coby velký inkvizitor nebyl v ideální hlasové dispozici. Především díky výborné hře orchestru a zpěvu sboru se představení vydařilo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.