úterý, 23. červenec 2002

Dokonalý dvojhlas

Napsal(a) 

Dokonalý dvojhlas Dokonalý dvojhlas
K jedněm z nejočekávanějších koncertů letošního Pražského jara (16. 5.) patřil recitál Maxima Vengerova. Když nečekaně v poslední chvíli odřekl, podařilo se sehnat plnohodnotný záskok: houslistu Gidona Kremera spolu s violoncellistkou Martou Sudrabou . Po Bachově Chaconně a Dvou etudách pro sólové housle Astora Piazzolly pro housle sólo, zahrála violoncellistka sólovou skladbu lotyšského skladatele Peterise Vaskse; oba instrumentalisté pak přednesli Ravelovu Sonátu pro housle a violoncello D dur a Sonátu pro housle a violoncello Sofie Gubajduliny. Velmi zajímavý program mimořádně zaujal od první skladby a v atmosféře, kdy přeskočila jiskra vzájemného porozumění mezi umělci a publikem se maximálně vyklenul oblouk interpretačního mistrovství. Kremer hrál Bacha jinak než jsme zvyklí slýchat, a to v jednotlivostech i koncepci celku. Z jeho projevu vycházela dvojí síla: respekt k řádu kompozice a intenzita emocionálního zaujetí. Dosahoval toho výrazovým umocněním vícehlasu dynamikou i rytmickými zvolněními. Jestliže se v první "vlně" mohla až drsná rozdílnost dynamiky i prudké změny temp jevit jako nepřijatelná uvolněnost, s každou další se rýsovala spodní linie interpretovy představy - důsledností vytvořil ještě přesvědčivější řád, který se posluchači vpíjel do sluchu a vytvářel nové melodické i výrazové spojnice. Kremerova Chaconna byla hlubokým zážitkem. Stejně tak Piazzollovy Etudy interpretoval s vědomím technické brilance a přitom nezůstal nic dlužen skladatelově spodnímu, poutavě laškovnému tónu. Violoncellistka ve Vasksově skladbě Gramata cellam v nesmírně barevném projevu - tónově i výrazově - přednesla zvukově upoutávající dílo s vnitřním přesvědčením o jeho mimořádnosti. Jestliže ke konci skladby připojila svůj hlas k dvojhlasu s nástrojem, došlo k takovému propojení, že posluchač musel přemýšlet, jestli se mu to nezdá. V Ravelově Sonátě se k lehkosti a subtilnosti precizního projevu spojily dvě osobnosti stejného výrazového kmitočtu, aby ve čtyřech větách předvedly mnohovrstevnatý projev svých schopností a možností. Vrcholem večera pro mne zůstala skladba Freue Dich dnes světově proslulé skladatelky tatarské národnosti Sofie Gubajduliny. Pět vět, uvozených sugestivními slovními "incipity" (Raduj se, Buďte šťastni s těmi, kdo jsou šťastni, Buď zdráv, rabíne, Vrátil se domů, Naslouchej vnitřnímu hlasu), staví proti sobě a propojuje dvojhlas houslí - nervní a rychlý, s vyrovnanou tónovou plochou violoncella - introvertně rozjímavého. Nástrojům je dán prostor k sólovému projevu (začátek 1. věty housle, začátek 3. věty violoncello), prolínají se v emotivním souznění 2. věty i pokorném díkůvzdání lamentosa 4. věty, aby v poslední části skladby violoncello v táhlých meditativních tónech zastupovalo to neměnné v universu a rychle se okolo radující hlas houslí to proměnlivě lidské. Smírný dvojhlas závěrem doslovuje vše. Souhra a vnitřní pochopení skladatelčiny mluvy oběma interprety vyzněla velmi silně. Marta Sudraba je vynikající cellistka, s níž si charismatický houslista Gidon Kremer hudebně dobře rozumí.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.