středa, 25. květen 2016

Dirigentský debut na Pražském jaru

Napsal(a) 

Jiří Rožeň, foto Zdeněk Chrapek/Pražské jaro Jiří Rožeňfoto: Zdeněk Chrapek/Pražské jaro

Festival Pražské jaro má v tuzemském hudebním světě významné a zcela jedinečné renomé a zařazením koncertu s dirigentským debutem mladého českého umělce do svého programu vykonává již několikátým rokem službu, která jeho pověsti odpovídá a sluší. Letos padl los na Jiřího Rožně, který má za sebou mimo jiné prestižní soutěžní úspěch v Salcburku a který se momentálně vyskytuje hodně ve Skotsku, u orchestru BBC v Glasgow.

Koncert s orchestrem PKF - Prague Philharmonia 24. 5. v Rudolfinu měl všechny očekávatelné parametry festivalového debutu. Byl celkově velmi příjemným překvapením a měl zřetelné opodstatnění, současně se v dojmu z vystoupení mladého dirigenta pochopitelně vyznačoval směsí jistoty a menší zkušenosti, uvolněnosti a podvědomé snahy uspět, nervozity z tíhy odpovědnosti i pochopitelné euforie – ovšemže s velkou převahou toho pozitivního. Program byl poměrně dlouhý. Schubertova Rosamunde, ve výběru sestavená dirigentem do čtyřvěté suity, jakoby „symfonie“, v něm byla přece jen jaksi navíc. Ani on, ani orchestr nevydolovali z partitury nic opravdu mimořádného. První polovinu večera proto zcela logicky a právem ovládl sólista, vítěz loňské soutěže Pražského jara – osmnáctiletý jihokorejský flétnista Yubeen Kim. Vystoupení na festivalu je součástí ceny, kterou si tehdy odvezl. Způsob, jímž nyní prošel bohatě a komplikovaně strukturovaným Flétnovým koncertem Carla Nielsena, byl co do jistoty, virtuozity, tónové bohatosti i výrazových proměn zcela suverénní a impozantní. A nutno ocenit i výběr této ne tak frekventované, ale velmi zajímavé skladby, ať už za ním stojí kdokoli… Sólovým efektním přídavkem dal pak flétnista jasně najevo, jaké jsou jeho hráčské možnosti – výjimečné a nadprůměrné, vzhledem k věku dokonce téměř neuvěřitelné.

Yubeen Kim a Jiří Rožeň, foto Zdeněk Chrapek/Pražské jaro Yubeen Kim a Jiří Rožeňfoto: Zdeněk Chrapek/Pražské jaro

Jiří Rožeň s PKF doprovázeli v Nielsenovi zcela spolehlivě a nápaditě, avšak opravdovou doménou mladého dirigenta se přece jen plně stala teprve druhá polovina večera – na řadu přišli Martinů a Kabeláč. Sinfonietta La Jolla s výrazně uplatněným partem klavíru dostala hybnou přesnost, líbezná dechová sóla i pěkně rozezpívané smyčcové plochy a ve střední závažné větě plnou intenzitu. Velmi podrobná orientace v předloze i zainteresovanost byla u dirigenta v gestu i v nasazení zřetelná, stejně jako schopnost udržet v tahu orchestr – i když víme, že s ochotnou, motivovanou a tvárnou PKF je úspěch zaručen téměř s jistotou. Velmi vhodně byla pak zvolena finální skladba večera: Čtvrtá symfonie Miloslava Kabeláče. Není to banální volba, jakou by se chtě nechtě stal a jakou by byl vnímán mnohý běžný repertoárový kus. Symfonie Camerata je tesána pevnými liniemi, má charakteristickou závažnost a strohost i invenční průběh - a skutečně známou a posluchačsky oblíbenou ještě není, ale klidně by jí jednou mohla být. V interpretaci, jakou byla tato, bez problémů! A Kabeláčova partitura dává možnost efektně gradovat spád, výraz a dojem, což Jiří Rožeň plně využil. Evidentně byl právě v této skladbě opravdu doma, zcela se uvolnil a ožil, se zázemím bezpečné znalosti partitury celé provedení inspiroval a táhl kupředu. Právě v této poměrně výlučné a nijak snadné položce potvrdil, že je velkým talentem.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.